Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - „Jak si užívám, že jsem tady v Tokiu? Nevím, jestli se tohle vedro dá užívat,“ pousměje se v hotelu Šinagawa. Usazena vedle svého kouče Václava Janouška pak vypráví nejen o nástrahách japonského horka.
Japonskou metropoli si prohlédla už před půl rokem, kdy tu byla na dovolené. Tehdy chodila v mikině, foukal chladný vítr. V polovině září v Tokiu převzalo vládu úmorné horko.
„Myslím, že jsem v životě nic takového nezažila. A nemyslím jen na běhání, ale i na normální bytí,“ přiznává Stewartová, kterou v neděli ráno (0.30 SELČ) čeká sedmý maraton kariéry, první mimo Evropu. „Vedro je tak nelidské, že to pár běžců spálí, hlavně ta vlhkost a těžký vzduch,“ očekává.
Posun startu o půl hodiny oproti původnímu rozpisu podle ní nebude hrát roli. Vytrvalkyně čeká krátká noc. „Budíček budu mít tak ve čtyři ráno, normálně vstávám kolem půl sedmé. Uvidím, jak budu spát, zatím nervozita nedorazila, možná večer před závodem to bude jiné,“ přemítala běžkyně, která má po otci skotské kořeny.
Snídani si vozí na akce s sebou, služeb hotelové restaurace ráno nevyužívá. „Jsem zvyklá na rýžovou kaši s banánem,“ vysvětluje.
Na občerstvovací stanici jí pak během závodu bude pomáhat i Vít Hlaváč, jehož zkušenosti ze sobotního chodeckého závodu může využít. Však společně vytvořili s trenérem Janouškem vytrvaleckou miniskupinu, která část závěrečné přípravy absolvovala společně.
„Na chladicí vestu před závodem určitě dojde, k tomu občerstvení vytažené z ledu, aby bylo opravdu studené. Hodně se polévat, hydratovat, dávat si led za dres, do čepice,“ vyjmenovává způsoby, jak se v závodě měřícím 42 195 metrů ochlazovat.
Trať detailně nezná. Ani nechce. „Zbytečně by mě to znervózňovalo. Ani soupeřky jsem nestudovala. Už jsem to přestala řešit a myslím, že to je ku prospěchu. Byly by to zbytečné stresové faktory navíc,“ mávne rukou, byť ví, že převýšení je na trati jen minimální.
Stejně tak tuší, že se může těšit na skvělou atmosféru. Běh je součástí japonské kultury. Když opadne největší vedro, v parcích běhají lidé všech věkových kategorií. „Moc lidí to neví, ale oni jsou fakt běžecká velmoc,“ přikyvuje Stewartová.
Sama má za sebou náročný rok. „Takový nahoru dolů,“ vystihuje. Přes zimu ji trápilo koleno, nemohla odcestovat na evropský šampionát v silničních bězích. Pak se vrátila do parádní formy, kterou stvrdila českým rekordem na 5000 metrů ve Vídni.
„Ale poslední měsíc byl zase dost omezený, nejsem tu úplně v ideální formě. Běhání jsme museli v objemové přípravě nahrazovat,“ přiznává. Na kotníku má výrůstek a dráždí jí šlachu. „Je malinký, ale dělá neplechu,“ popisuje.
Injekce, náplasti a čas strávený u fyzioterapeuta pomohl problém minimalizovat. „Otok se zmírnil, tak věřím, že když se k tomu přidá závodní adrenalin, bude to dobré a pak se to bude řešit po návratu,“ říká česká maratonská rekordmanka.
