Článek
S nechtěným šedým doplňkem vyrazila už na sobotní vyhlášení Atleta roku, jen na cestu na pódium, kam si došla pro druhé místo, ortézu sundala. „Otravuje mě to od prvního dne, co jsem ji nasadila, ale díky bohu, že nemusím mít berle. S tímhle se chodí docela dobře, je to takové kopejtko,“ pohlédne na šedou ortézu, která drží nohu v pravém úhlu.
„Je tam malinká trhlina, asi tři milimetry. Dostala jsem do nohy injekci, tak bylo třeba ji moc nezatěžovat, abych se dala co nejrychleji do kupy,“ líčí pětadvacetiletá skokanka.
S achilovkou nikdy problém neměla, ale teď se ozvala už zkraje přípravy na novou sezonu pod vedením trenérky Jiřiny Kudličkové. „První týden bývá extrémně jednoduchý, než se do toho dostanete, ale mě začala noha bolet už po druhém tréninku, což mě překvapilo,“ přiznává.
Následovalo tak kolečko po ordinacích, konzultace u renomovaného fyzioterapeuta Pavla Koláře odhalila pravděpodobnou příčinu. Při ulevování bolavému kolenu na pravé noze zřejmě ublížila noze levé. „Sezona byla dlouhá, spousta mítinků, mistrovství světa na konci září. Pravděpodobně se vytvořil chronický zánět, který se ozval se začátkem přípravy,“ tuší.
První kondiční soustředění v Tatrách tak bylo trochu improvizované. „Vždy jsem zkusila trochu trénovat, pak to bolelo, tak jsem jezdila na kole,“ vypráví. A vyrážela na výšlapy po boku svých atletických parťaček čtvrtkařky Lady Vondrové a překážkářky Nikolety Jíchové.
„To bylo skvělé, jsme s holkama velké kamarádky, říkáme si koťátka,“ usmála se. „Disciplínou k nim úplně nezapadám, takže tréninky jsou samozřejmě jiné, ale na začátku přípravy můžeme spoustu tréninků absolvovat spolu v té obecné vytrvalosti, zvlášť když Nikoleta se vracela po zranění kolene,“ líčí Švábíková.
Sama se v tréninku zdržela zhruba o čtrnáct dnů, což by nemuselo být nijak dramatické směrem k halové sezoně. „Není kam spěchat, mistrovství světa je zase na konci března,“ ví.
Navíc má tři roky starou zkušenost s natrženým lýtkem, kvůli němuž začala přípravu později a přesto si pak posouvala osobní rekord a skončila třetí na halovém mistrovství Evropy v Istanbulu.
Amálie Švábíková při vyhlášení ankety Atlet roku.
„To lýtko bylo daleko horší, dost natržené a zvládla jsem to. Achilovky jsou ošemetné, když se dobře nezaléčí, ale věřím, že teď to bylo jen z přetížení,“ říká Švábíková, která se chystá na tradiční jihoafrické soustředění.
„Budu tam odlétat trochu méně připravená než v předchozích letech, takže ty bolestivější tréninky mě čekají tam. Z toho nemám radost, protože běhat tempovou vytrvalost v 35 stupních není moc příjemné, ale zvládnout se to dá,“ říká na začátku přípravy se svou tréninkovou miniskupinou.
„Trénuji ještě s jednou holčinou, také tyčkařkou. Samozřejmě bych ještě někoho k sobě potřebovala, přemýšlela jsem i z jiné disciplíny, ale nikdo mě nenapadá. Věřím, že se někdo objeví a přibereme nějakého sparinga,“ doufá.
