Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Až v sobotu krátce po poledni tokijského času zaklekne do bloků rozběhu na stovku (3.02 SELČ), vedle sebe bude mít drobná potetovaná černovláska třeba bývalou mistryni Dinu Asherovou-Smithovou, úřadující vicemistryni Evropy Ewu Swobodovou či letos třetí nejrychlejší ženu světa Tinu Claytonovu.
„Jeden z těch těžších rozběhů. Ale jsem na mistrovství světa, tak se to asi dalo čekat, že tu budou samá esa,“ smířeně hlásí Maňasová. Však pro tuto sezonu už má výsledkově splněno zlatým závodem na šampionátu do 23 let v Bergenu. „Ten byl pro nás důležitý. Tohle je pro nás bonus a třešnička,“ přiznává Pištěk.
Plácli si v roce 2022. Maňasová byla psychicky i zdravotně zlomená, musela odejít z Krajské atletické akademie. O čtyřicet let starší Pištěk, bývalý sprinter (mistr republiky na stovce) a dálkař, se živil jako kondiční kouč napříč sporty.
V jeho trenérském životopise tak jsou jména jako tenistky Barbora Krejčíková či Karolína Muchová, olympionička ve slalomu Gabriela Capová či fotbalista Tomáš Ostrák působící v zámořské MLS. Ale atletika ho pořád lákala. Když ho oslovila mladičká sprinterka, neodmítl.
„Dohodli jsme se na spolupráci. A financování, protože od svazu jsem nemám prakticky nic,“ vypráví Pištěk, jak s velkým přispěním rodičů Maňasové začala plodná souhra.
Sám neměl trenérskou profi licenci, nepotřeboval ji. „Tenistky ani další sportovci se neptali, jakou mám licenci. Ale abych mohl cestovat, být na mistrovství Evropy nebo světa, tak jsem si udělal žákovskou licenci a jsem trenér žáků,“ usmívá se.
Jeho atletická „žačka“ ušla od té doby pořádný kus cesty. „Kája byla tehdy o šest kilo lehčí, říká o sobě, že byla troska, což si úplně nemyslím. Ale má to zkrátka v hlavě dobře nastavené,“ říká o sprinterce, jakou česká atletika dlouho nepamatuje.
Sprinterský trénink a kondiční příprava sportovců jsou v lecčem odlišné disciplíny, ale Pištěk se z let s Krejčíkovou či Muchovou snažil něco přenést do atletického trenérského života.
Karolínu Maňasovou čeká rozběh mistrovství světa hned úvodní den šampionátu.
„Tenis a lyžování mají to společné, že se pracuje v týmu. A já se podobné prostředí snažil vytvořit kolem Káji. Její rodiče jsou základním motorem, bez nich by to nešlo. Pak má kolem sebe fyzio, maséry, svého lékaře v Ostravě,“ vypočítává.
Do začátku vzájemné spolupráce neběžela Maňasová stovku pod dvanáct sekund, loni na olympiádě v Paříži se dostala na 11,11 s, na druhé místo české historie o pouhé dvě setiny za Jarmilou Kratochvílovou. Pištěk sledoval postup své svěřenkyně do olympijského semifinále coby první Češky po 76 letech jen na dálku, nevešel se do nominace.
„To svazu nezapomenu,“ mrzí ho dodnes. Teď si na téměř sedmdesátitisícovém Národním stadionu vychutná vystoupení své svěřenkyně se vším všudy. „O mě nejde, já se s tenisty nacestoval dost. Ale je pro mě zadostučinění, že po třech letech spolupráce, kdy běhala stovku za dvanáct sekund, tu teď poběží s takovými hvězdami,“ přiznává Pištěk.
„Proto atletiku děláte. Ne, abyste běhali v Jablonci, Chebu nebo ve Zlíně. Ale v Tokiu, Paříži a dalších velkých stadionech. A já jsem tu proto, abych Káje pomohl,“ má jasno.
Pomoct jí chce i k českému rekordu, k němuž chybí dvě setiny. „Je to náš cíl, už o tom můžeme otevřeně mluvit,“ přikyvuje kouč. Sám byl v roce 1981 u toho, když legendární Kratochvílová na mítinku v P-T-S zaběhla československé rekordy na 100 i 200 metrů.
„Tehdy jsem tam závodil jako dálkař, úplně mi nedocházelo, co je za výkon 11,09. Ale od té doby, co za mnou přišla slečna Maňasová a běhá takhle rychle, už to vím,“ s úsměvem se ohlédne na svou svěřenkyni.
Spolupráce, která začala částečně na komerční bázi, už je pro něj do značné míry srdeční záležitostí. Však dojetím oplakal vystoupení Maňasové v Paříži i Bergenu.
„Pro mě je nejhorší, když toho svěřence odvedou, plácneme si a už nemůžete dělat nic. Vím co prožívá, jak tam vyjede adrenalin na vysokou míru. Prožívám to hodně. Když to někdy přestanu prožívat, tak jsem vyhasl a je konec,“ ví Pištěk.
