Článek
Dosud se nejlepším časem historie mohl pyšnit Jamajčan Kishane Thompson, když letos netradiční trať zaběhl za 14,92 s. „Moc pomalé, to běhám v tréninku,“ tradičně žoviálně vykládal Lyles den před závodem v ostravském hotelu.
Také si pořadatelé jeho vystoupení schovali jako bonbonek na závěr mítinku. Drobný déšť ustal, panovalo bezvětří. Lyles si nachystal bloky v zatáčce před cílovou rovinkou v dráze číslo sedm.
Když ho hlasatel představil, mával, skákal, hecoval diváky. Vyhlášený showman, pro někoho až nabubřelý, každopádně pořádně rychlý. Vždyť má doma osm titulů mistra světa i olympijské zlato na stovce z Paříže.
V sezoně bez globálního vrcholu je prostor na experimenty, proto se s organizátory Zlaté tretry dohodl na stopadesátce. Zatím tato trať figuruje ve statistikách Světové atletiky jako nemistrovská disciplína v kategorii „nejlepší světové výkony“, ale od léta by v ní měly být uznávány světové rekordy. A Lyles je patřičně pyšný na to, že ten ustavující bude s jeho jménem.
„Už bylo načase. Pocit být nejrychlejším na světě pro mě není nic nového,“ vykládal po rekordu se svým typickým sebevědomím. „Mohl jsem mít lepší zatáčku, ale je těžké si zvyknout na start na stopadesátce. Na tréninku to sice běháme, ale bez bloků,“ líčil.
O vítězství přitom rozhodl až v cílové rovince, dlouho se ho držel Jihoafričan Sinesipho Dambile. I on se dostal pod stávající historické maximum časem 14,78 s.
Ale oslavy za cílem patřily Lylesovi. Nadšeně si plácal s Australanem Goutem Goutem, juniorským světovým rekordmanem, který proběhl cílem jako třetí. Fotil se s rekordní cedulí i nadšenými diváky. Smál se na plné kolo a šel si pro vítěznou trofej.
Lyles tak dal i ten nejlepší dárek k úterním šedesátinám řediteli mítinku Janu Železnému. „Panu řediteli přeji všechno nejlepší k narozeninám. Nevím, kolik mu je, ale modlím se za spoustu dalších let,“ prohlásila největší hvězda letošní Zlaté tretry.
