Článek
Přesto je zjevné, že v 26leté dívce, která má po otci skotské kořeny, vyrostla běžkyně schopná atakovat špičkové časy v silničních bězích.
Jestli může překonat český rekord v maratonu Evy Vrabcové? Ještě ji k němu chybí tři minuty. Kouč Václav Janoušek ale odpoví bez váhání: „Ano.“ Stewartová zlehka přikývne. „Věřím, že ano. Nevím, jestli příští rok, ale maratony se dají běhat do vysokého věku,“ ví.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Snaha o olympijskou nominaci byla pro oba drsnou školou. Při maratonu v Praze postrádali značení kilometrů a až příliš spoléhali na moderní technologie s GPS hodinkami. „A mezi vysokými domy údaje špatně snímaly, což jsme zjistili na 30. kilometru,“ vzpomíná Janoušek, jak jeho svěřenkyně dobíhala plná energie, ale v čase, který na nominaci nestačil.
„Tam se sešla smůla úplně ve všem. Snažila jsem se to hodit za hlavu, ale nevím, jestli jsem to úplně vstřebala,“ přiznává Stewartová, která běžela svůj teprve druhý maraton kariéry.
Ke královské distanci dospěla po letech na dráze, kde už pobrala osm českých titulů na 5000 a 10 000 metrů. „Ale silnice mě baví mnohem víc než to kroužení,“ přiznává, že přechod na půlmaratony a letos i maratony jí dodal novou jiskru. Byť se jí atletický život výrazně změnil.
Přibylo těstovin
„Nebál jsem se o její nohy, ani hlavu. Jen o jídlo,“ líčí Janoušek. Na více než 42 kilometrů potřebuje tělo mít odkud brát. „Musela jsem navýšit příjem jídla, naučit se brát doplňky a gely,“ vypočítává běžkyně Spartaku Praha 4.
Co to znamená v praxi? „Jím víc jak o polovinu. K obědu jsem si byla schopná dát rohlík se šunkou, teď už si víc vyvařuju, hlavně těstoviny. Někdy si přijdu přejedená, ale zjistila jsem, že to je dobře,“ přiznává Stewartová, která na tvorbě jídelníčku spolupracuje se sportovním lékařem Jiřím Dostalem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V hlavě už se jí rodí plán na příští rok, během něhož se koná atletické mistrovství světa i Evropy. Přednost by měl dostat kontinentální šampionát v Mnichově, kde by mohlo startovat silné české družstvo, však v Tokiu běžely Marcela Joglová, Tereza Hrochová i Eva Vrabcová.
Na užší spolupráci v tréninku to ale nevypadá. „Zdravá konkurence je dobrá, mně by to přišlo ku prospěchu věci, i když je to závislé i na financích. Být to kluci, domluví se,“ naznačuje s úsměvem Janoušek, že mezi samotnými běžkyněmi vůle po společné přípravě není.
