Hlavní obsah

Skvělý úspěch, český běžec Brunner vyhrál legendární Spartathlon

2:43
2:43

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Aktualizováno

Před pátou ráno doběhl k soše krále Leonidase. Jako první ze všech. Běžec Radek Brunner se na desátý pokus stal vítězem prestižního Spartathlonu, 246 kilometrů měřícího závodu, který vede z Atén do Sparty a kopíruje tak bájnou cestu posla Feidippida.

Foto: Profimedia.cz

Radek Brunner vyhrál Spartathlon (na snímku u sochy krále Leonidase při jednom z předchozích startů).

Článek

Třikrát už skončil druhý v letech 2017, 2018 a 2021, triumfu se dočkal v padesáti letech. Vyhrál v sedmém nejlepším čase historie 21:24:35. Do cíle doběhl čtyřicet minut před Italem Franceskem Perinim.

„Když jsem o Spartathlonu poprvé slyšel, byl tu kult Miloše Škorpila, který ho jednou doběhl a třikrát ne. Pak tam byl třikrát Dan Orálek, doběhl pátý a četl jsem o závodě v jeho knížce. Tak jsem si říkal, že bych ho chtěl také zkusit. Ale tu trasu jsem si představoval úplně jinak,“ vyprávěl Brunner o slavném závodu v časopise Atletika.

„Na začátku v Aténách je trasa, jako když běžíte po Pražském okruhu odstavným pruhem. Vnitrozemí je zajímavé, v noci přijdou kopce, ale všechno zazdí posledních 300 metrů ve Spartě. Při prvním Spartathlonu to byl můj nejlepší zážitek z běhání. Větší, než když jsem pak doběhl na bedně. Tohle nikde jinde nezažiju, dobíháte jako hvězda na olympiádě,“ líčil. Letos si zažil ty největší ovace.

Brunner je podobně jako většina ultraběžců hobby běžcem, který trénuje po práci. Na Spartathlon se platí nemalé startovné, odměnou je „jen“ trofej, která má ale pro účastníky obrovskou cenu.

„Když odjedu na Spartathlon a tam to pokazím, tak se vrátím, ubiju se prací a nemyslím na to. Kdybych práci neměl, pokazím Spartathlon, přijedu domů a budu s oteklýma nohama čumět do zdi a utápět se smutkem, že jsem se půl roku chystal na něco, co skončilo blbě,“ glosoval to s úsměvem běžec, který se v životě potýkal i s Bechtěrevovou chorobou.

„Doktorka je z mého běhání nadšená. Jen si musím dávat majzla, abych neprochladl, imunita je snížená, ale jinak mě nemoc nelimituje. Spíš po prodělané plicní embolii mě straší, že to je problém kvůli dehydrataci a mohly by se udělat sraženiny,“ přiznával.

„Tehdy byl z embolie profesor Pirk na větvi. Když jsem s ním mluvil poprvé, říkal: Na běhání zapomeň, to se podle nálezu v plicích nerozpustí.´ Pak jsem měl lepší nález a znova mu volal, jestli nemůžu vysadit ty prášky na ředění krve, přišlo mi, že s nimi nemůžu pořádně dýchat. A on říkal: Klidně běhej, ale ne maratony, já už je taky neběhám.´ Tak jsem mu odpověděl, že nechci běhat maratony, ale ultra,“ smál se Brunner.

Související témata: