Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Samozřejmě jsou tu objektivní důvody. Extrémní vedro a vlhkost zejména na dlouhých tratích útoky na rekordy ani neumožňovaly.
Kvalifikační systém u závodníků na hraně nominace vyžaduje předvádět maximální výkony už během sezony, aby se na světový šampionát vůbec probojovali.
Svou roli hraje i časový pořad desetiboje či kvalifikací a finále, který třeba u koulařů při dvou závodech po sobě výkonům objektivně škodí.
Přesto byly u řady českých reprezentantů propady výkonnosti oproti jejich nejlepším výkonům sezony až zarážející.
Nesouhlasím s výkřiky o výletnících. Za cestou na světový šampionát, která se otvírá jen pro úplnou špičku v zřejmě nejglobálnějším individuálním sportu, se skrývá spousta dřiny. Ale argument, že úspěchem je už samotná účast na šampionátu, může obstát pouze, pokud pro sportovce neznamená uspokojení a rezignaci na další ambice.
Právě vrcholné akce odhalí mentalitu šampionů. Má ji rozhodně tyčkařka Amálie Švábíková. Tři sezony po sobě s dvěma různými trenéry dokázala předvést své sezonní maximum na vrcholné akci. Za poslední dva roky absolvovala venku či v hale šest vrcholných akcí. Na žádné z nich neskončila hůře než šestá.
Bezpochyby ji má i výškař Jan Štefela. Už v dobách, kdy jeho přístup ke sportu nebyl stoprocentně profesionální a skákal o deset centimetrů níže, dokázal vyhrát šampionát do 23 let a být sedmý mezi dospělými v Evropě.
Poté, co pod vedením Jaroslava Báby skokansky i životně vyzrál, ovládá umění zkoncentrovat se na vrcholné akce. Mnohdy zrádné kvalifikace podobně jako kdysi jeho kouč zvládá bravurně, ještě v ní nikdy neuvízl. Před finále si dá pomyslné klapky na oči, až se mu soupeři radši vyhýbají, jde si za svým a získá to. Dvě letošní medaile z velkých akcí jsou toho důkazem.
Nebylo by fér z této skupiny vyčlenit oštěpaře Jakuba Vadlejcha. V Tokiu si vylepšil sezonní maximum v kvalifikaci, což s ohledem na průběh sezony pro něj nebylo letos tak složité, ve finále už se tréninkové manko po zranění kolene projevilo naplno.
Jenže bilance, kdy od roku 2017 do letoška na všech vrcholných světových akcích skončil v elitní pětce, je úctyhodná. Přitom Vadlejch zažil odlišnější cestu než Švábíková se Štefelou, do pozice oštěpařské stálice musel dorůst, také si v začátcích prošel několika bolestivými výpadky.
Jakub Vadlejch nebude mít na oštěpařské finále v Tokiu dobré vzpomínky.
Zranění, které ho potkalo na prahu veteránského věku, bylo značnou nepříjemností, ale v disciplíně tak drsné na tělo je spíše malým zázrakem, že předchozími roky dokázal proplouvat jen s menšími zdravotními trably.
Atleti se obecně v přípravě často pohybují na hraně toho, co jim tělo dovolí, což přináší zranění. Koulař Tomáš Staněk by mohl vyprávět. Jenže buď se dá trénovat volněji a spokojit se s dvacátými místy, nebo naplno a střídat medailové roky s protrápenými.
Pravdou však je, že počet zdravotních výpadků v české atletice byl letos až příliš velký. Vedle Vadlejcha se Staňkem vynechali minimálně část sezony čeští rekordmani v dálce Radek Juška či maratonu Moira Stewartová, často přes bolest bojovala čtvrtkařka Lada Vondrová.
K tomu skupina těch, které do sezony ani nemohly zasáhnout: překážkářka Nikoleta Jíchová, čtvrtkařky Lurdes Gloria Manuel a Tereza Petržilková, tedy trio, které spojuje i to, že po loňské sezoně sáhlo k trenérské změně.
Počtem umístění na bodovaných příčkách Česko v Tokiu udrželo pozici z posledních tří světových šampionátů, kdy v elitní osmičce končili vždy dva až tři atleti.
Na druhou stranu česká atletika s úspěšnou historií byla zvyklá na lepší časy. Tolikrát omílaná generační výměna po odchodech osobností jako byla Špotáková, Zuzana Hejnová či Vítězslav Veselý trvá už hodně dlouho a neměla by sloužit jako výmluva.
Na druhou stranu úspěchy nastupující generace na mládežnických šampionátech zejména v posledních dvou letech dávají naději na povedenější roky.
Ze všech úspěšných talentů jistě elitní dospělí závodníci nevyrostou. Ale s ohledem na to, kolika nyní česká atletika disponuje, je velká šance, že někteří z nich výsledkovou díru zacelí. Předpoklady mají a třeba už další šampionát za dva roky v Pekingu naznačí, jestli i oni mají hlavu nastavenou na velké výsledky jako Štefela, Švábíková či Vadlejch.
