Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Když sestoupil z pódia, opět těžko hledal slova. „Přicházel jsem sem s tím, že dostanu medaili. A stejně jsem se rozbrečel,“ neskrýval viditelně dojatý čahoun. Však po kontinentálním titulu do 23 let a stříbru z halového mistrovství Evropy si poprvé užíval medailový ceremoniál i na nejprestižnější světové scéně.
Na přední straně medaile logo světového šampionátu, na zadní disciplína, jméno medailisty a národnost. „Ještěže tam není napsaný výkon, jinak bych měl nervy,“ smál se Štefela, jemuž cenný kov vyneslo překonaných 231 centimetrů.
Skokan pocházející z obce Zátor už se přestěhoval do Prahy, kde medaile schraňuje. „Zatím tam máme spíš takovou srandovní nástěnku. Ale pracujeme na tom, aby tam byla hezká síň slávy,“ vyprávěl Štefela.
V Tokiu už moc času nestráví, ve čtvrtek se přesouvá domů. Oslavu stihl podle svých slov velmi mírnou. „Jak jsem dal do přípravy v posledních měsících fakt dost, neměl jsem ani kapku alkoholu, tak jsem si dal dvě pivínka, sundalo mě to a šel jsem spát,“ vykládal.
„Také jsem chtěl být připravený a v pohodě na vyhlášení. Protože tohle nezažije každý a chcete si ho užít. Doufám, že takových momentů bude ještě víc,“ zasnil se Štefela, který se na pódiu opět potkal se zlatým Novozélanďanem Hamishem Kerrem a stříbrným Korejcem U-Sang Hjokem.
Teprve postupně se 24letý výškař začne probírat gratulacemi. „Ještě jsem se neodvážil otevřít telefon. Těch zpráv, kolik tam mám od rodiny a fanoušků… Napsal jsem jen našim, že jim děkuju za podporu a moc si jí vážím, protože od nich a snoubenky je fakt obrovská,“ cenil si.
Právě se svou přítelkyní Sárou vyrazí za pár dnů na dovolenou. Žádné polehávání u moře. „My jsme trochu magoři, budeme ťapkat po horách. Když chcete vozit tyhle cinkátka, tak musíte,“ s úsměvem ukazoval na svou medaili. „Ne, já to mám na horách radši,“ ujišťoval a vyrazil ještě na tribunu fandit dalším českým atletům.
