Článek
Z mládežnických evropských šampionátů má dvě nejcennější medaile, mezi dorostenci a juniory získal zlato vždy v Jeruzalémě.
Poslední dva roky už ale objíždí výhradně vrcholné akce mezi dospělými: halové šampionáty, mistrovství Evropy i olympiádu, jistotu startu má také na letošním mistrovství světa v Tokiu. Tento týden si ale v Bergenu zazávodí na evropském šampionátu do 23 let. A i proti soupeřům o dva a půl roku starším chce Dudycha bojovat o medaili.
„Na mládežnických akcích se běhá trochu jinak,“ může srovnat 19letý běžec z Vysokého Mýta.
„U dospělých je větší tlak, všichni jsou profíci, každý chce postoupit. Tady většina ještě studuje, ryzích profesionálů je tak první pětka. A u některých dalších kluků mi přijde, že jsou spokojeni, když se na akci dostali, tak se třeba jen zkusí ukázat na čele a pak doběhnou poslední,“ říká.
Elitní konkurence je ale v Bergenu pořádně našlapaná, však vedle Dudychy další čtyři běžci mají splněný ostrý limit pro mistrovství světa v Tokiu 1:44,50. A to ještě Niels Laros, jedna z hvězd šampionátu, letos na 800 m nestartoval, protože se věnoval delším tratím, ostatně jasným favoritem na 5000 m bude i v Bergenu.
Nizozemec na patnáctistovce už v osmnácti běžel finále mistrovství světa, za loňský rok byl vyhlášen vycházející hvězdou evropské atletiky a letos už zazářil triumfem na míli při Diamantové lize v Eugene po skvělém finiši.
„To bylo nádherné, běhá úžasně a moc mu to přeju,“ smeká jeho vrstevník Dudycha. Za hlavního favorita své disciplíny ale Larose nepovažuje. „Nemá ty půlky tak naběhané, vloni na mistrovství Evropy vypadl hned v rozběhu. Pro mě je větší favorit Ital Francesco Pernici, který mě porazil o dost na mistrovství Evropy družstev v Madridu,“ říká.
„Půlka je jiná, musíte se umět pohybovat v balíku. Vyhrát klidně může osm lidí,“ tuší nejrychlejší Čech historie na 800 m. Národní maximum už letos posunul dvakrát, naposledy při Zlaté tretře Ostrava na 1:44,48. Není tak pochyb, že fyzicky je nachystán skvěle, ale Dudycha spolu s koučem Lukášem Dejdarem nepodceňují ani teoretickou přípravu.
Jakub Dudycha při svém rekordním běhu na Zlaté tretře
Ta jejich je ostatně dávaná za příklad atletům v metodickém dokumentu, jak se připravit na vrcholné soutěže, kde vedoucí svazového oddělení mládeže Jan Koutník připomíná Dudychův triumf na juniorském mistrovství Evropy v Jeruzalémě.
„Před ním s trenérem zhlédli několik závodů jednoho z největších favoritů, Španěla Ronalda Oliva. Připravili si několik variant, jak v závodě postupovat, Olivo finále pojal podle jejich očekávání, a Jakub tak využil své taktické přípravy k suverénnímu vítězství,“ píše Koutník.
Jak taková příprava probíhá? Dudycha si prostuduje startovní listiny, podívá se na jména svých soupeřů. „Dnes už je to pro mě snazší než před třemi lety, s těma klukama se znám, běhám s nimi, vím, co čekat,“ popisuje.
Přesto se podívá na jejich minulé závody, výsledky, jak rychle běželi čtvrtku. „Nemusí to znamenat, že budou mít rychlý finiš, ale vždycky si něco napíšu do zápisků a dám si do hlavy různé průběhy závodů, abych nebyl překvapený,“ vysvětluje Dudycha.
Při samotném závodě je přitom velmi málo času na přepínání mezi scénáři. Po sto metrech se závodníci seběhnou do chumlu, dochází ke kolizím. Přitom dále ve velké rychlosti, každou stovku uběhnou ti nejlepší v průměru za třináct sekund.
Otevřený i boj o zlato
„Ale pořád musíte reagovat a být každou sekundu ve střehu. Ideálně se nepošťuchovat, co nejmíň obíhat a mít co největší kontrolu nad závodem,“ popisuje ideální plán. „Ale když třeba uvidím, že Laros jde 300 metrů před cílem do čela, je mi jasné, že půjde dlouhý finiš. A kdybych si ho nechal poodběhnout, může to pro mě být konec závodu,“ ví.
Své reakce otestuje v pátek v rozběhu a ideálně i v nedělním finále. „Podle tabulek jsem čtvrtý, ale nikdo tam nejede pro čtvrté místo. Otevřené je to i na zlato, není tam tak jasný favorit, jako bude Laros na pětce. Mám největší cíle, ale nejdřív se musím připravit na rozběh,“ uvědomuje si jeden z tahounů českého týmu.
