Hlavní obsah

Vstříc obhajobě! Chci překvapit sám sebe, říká Staněk. Soupeře okukuje na Instagramu

Obhajuje zlato, všechny závody letos vyhrál. Výprava českých atletů, která do Istanbulu na halové mistrovství Evropy cestuje bez zraněného sprintera Jana Veleby, nemá žhavější naději než koulaře Tomáše Staňka. Kvalifikace je na programu ve čtvrtek, finále v pátek.

Foto: Petr Sznapka, ČTK

Tomáš Staněk na halovém mistrovství republiky.

Článek

Předloni jste v Toruni zvítězil, dělá s vámi něco role obhájce zlata?

Neberu to tak. Pro mě to skončilo závodem v Toruni, tam jsem vyhrál a tím to hasne.

Z halových evropských šampionátů máte už kompletní sbírku medailí. Potěší vás teď každý cenný kov, nebo máte za cíl zlato?

Vždycky těší jakákoliv. Teď je hromada dobrých až výjimečných koulařů, evropské medaile se rozdělují za metry, jaké byly dřív na mistrovství světa. Hodně lidí má ke 22 metrům, pro mě je hlavní se dostat do finále a tam předvést, na co mám. Nejlépe překvapit sám sebe.

Hned osm vašich soupeřů už letos překonalo 21 metrů. Sledujete je?

Mám Instagram. (úsměv) Samozřejmě je vidím, ale ve výsledku je to jedno. Jak šla naše disciplína nahoru, zvedl se celý průměr. Je tam samozřejmě Ryan Crouser, což je vlastní třída, ale i v Evropě je hromada dobrých kluků. A musím počítat, že když chci do finále, musím k 21 metrům hodit.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený European Athletics (@europeanathletics)

A na medaili?

Počítám, že tak 21,30. Ale byly roky, kdy se v sezoně naházely nesmyslné výkony a pak medaile nebyla za tolik, protože se třeba závodilo dvakrát v jeden den. Nebo vloni v létě Mnichově. Mihaljevič se trápil v kvalifikaci, nemohl hodit ani 20, a ve finále vyhrál…

Do Toruně jste nejel ve zdravotní pohodě, teď jste na tom o poznání lépe?

Stoprocentně. Tehdy jsem byl nejvíc rozbitý před velkou akcí, co pamatuju. A paradoxně to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Tak by byla paráda na to navázat.

Před domácím šampionátem vás ale skolila nemoc. Nebál jste se, aby vás nesrazila víc?

Bál. Když jsem pak viděl, že jsem měl 39,6, tak jsem se jen modlil, aby mě to nesundalo. Ale říkal jsem si, že do mistrovství Evropy je pořád dost času. Doufal jsem, že nedojde na antibiotika, to by byl konec, už bych se asi nestihl dát do kupy. Tak jsem rád, že jsem to zvládl za pomoci těch klasických chřipko-likvidačních prášků a že mě to nepoznamenalo.

Kvalifikaci i finále máte v Istanbulu ve večerním programu, to předpokládám vítáte.

Je to lepší. Nemám rád, kdybych musel odjíždět v sedm ráno na stadion. Tohle je program jak na mítinku. Hlavně jsem rád, že nemáme kvalifikaci i finále v jeden den. To, kdo vymyslel… Koukal jsem, že v létě na mistrovství světa v Budapešti to tak bude, tak super…

Reklama