Článek
Už v osmnácti startovala mezi dospělými na mistrovství světa v Londýně, o čtrnácté místo se přetahovala s českou vícebojařkou Kateřinou Cachovou, národní rekordmanka Eliška Klučinová tehdy uzavírala první desítku.
Rodačka z města Brovary nedaleko Kyjeva ale už další světový šampionát či olympiádu nepřidala, nyní ji francouzský deník L'Équipe vypátral jako členku brigády Chartiia. „Když jsem pochopila, že můžu být užitečná na frontě, neváhala jsem,“ vysvětluje.
V rámci 13. brigády založené v Charkově má na starosti koordinaci se zahraničními bojovníky zhruba ze dvaceti zemí. Stará se o rekrutaci, výcvik, vybavení i překlad.
Šestadvacetiletá atletka se místo reprezentačního dresu pohybuje v neprůstřelné vestě. Ještě vloni se stala mistryní Ukrajiny v oštěpu, ale pak musela podstoupit další operaci ramene. „Pravou ruku, s níž jsem házela, už pořádně nezvednu. Návrat do profesionálního sportu pro mě teď není prioritou,“ vypráví. Tou je pro ni obrana země proti ruskému útoku.
Nejprve působila jako dobrovolník, pak se přidala k brigádě a je nasazena poblíž Charkova, armádě se hodí i její jazyková vybavenost při komunikaci se zahraničními vojáky. „Často nahrazují Ukrajince, kteří nikdy nechtěli nosit zbraň. Jejich pomoc je obrovská,“ cení si jich.
Vidí kolem sebe mladé odhodlané lidi, jejichž průměrný věk se pohybuje mezi 26 a 28 lety. „Nikdy jsem takovou motivaci neviděla. Všichni jedou naplno, spí sotva dvě hodiny denně. A nikdo se neptá proč, všichni odpověď znají,“ popisuje. Stejně jako všichni na frontě si velmi dobře uvědomuje, jak blízko je ve válce smrti.
„Úzkost přichází dřív než hrozba. Ale když už přijde a stojíme jí tváří v tvář, strach zmizí,“ popisuje statečná Ukrajinka. O dalších plánech ale mluvit nechce. „V armádě se o budoucnosti nemluví, jen o přítomnosti. Vím, že si něco najdu, ve sportu, financích nebo někde jinde. Ale až po vítězství,“ říká odhodlaně.
