Článek
Češi po pěti těžkých porážkách nepostoupili ze základní skupiny. Bez opor Tomáše Satoranského, Jana Veselého a Ondřeje Balvína předvedli vesměs tristní výkony a představy španělského kouče Diega Ocampa, že má v záloze plány B a C, se úplně minuly s realitou.
„Může mít klidně plán až do Z, ale Ocampo není trenér. Jeho příchod byl výmysl (reprezentačního manažera) Jiřího Welsche. Nebylo to tak, že za tím stojí Satoranský s Veselým,“ říká Brabenec. Sázka na 49letého Španěla, který na postu šéfa české lavičky vystřídal Izraelce Ronena Ginzburga, byla prý omylem.
„Není možné stavět jen na obraně. To byla tragédie. Letité heslo Zbrojovky Brno bylo: Nač bránit, když dám víc bodů než soupeř. Obrana taky českým hráčům nikdy nešla moc pod fousy. Jsme hravější a na pořádnou obranu potřebujete chuť a vůli. A na to nemáme hráče. Nakonec se to ukázalo, hra se úplně rozpadla. Navíc absolutně neumíme přejít jeden na jednoho. To nám dělalo hrozné problémy, pořád jsme jen vypomáhali v obraně, hlavně pod košem a volné soupeře nechali střílet za tři body,“ rozebíral Brabenec.
„Každý soupeř měl dlouhé a ty my nemáme, aby nám tam stála věž. A (Adam) Kejval není takový pivot. Všechno jsme pak řešili buď nájezdem, kde nás blokovali, nebo výjimečně tragickou střelbou z dálky. Ale my už jinak nehrajeme ani v juniorských kategoriích. Šestnáctka, osmnáctka, dvacítka, všechno stejné. Nájezd, nebo trojka. Aby někdo unikl a střílel stop jump, to vidíte jen zřídka.“
Brabenec uznává, že personální krize je teď velká. „Jiné hráče nemáme. Ale pak taky Welsch, s prominutím, nasral Balvína, který by nám jako dlouhý pomohl. Patrik Auda byl v Japonsku, Veselý Eurobasket vypouští. A když to viděl Satoranský, tak to nejspíš taky vzdal. Ale v jeho případě si to jen myslím, nechci nikomu křivdit.“
Servítky si ale nebere v případě jediného českého hráče z NBA Víta Krejčího. „Největší katastrofa. Hráči, co jsou v NBA, nebo jí prošli, tak podávali na mistrovství odpovídající výkony. Ale přece nejde, aby měl Krejčí v zápase (s Tureckem) střelbu 1-9. Přitom měl tým organizovat, táhnout. Jenže to byla bída a utrpení.“
Solidně podle Brabence zahrál na turnaji Martin Peterka, ale jediným příjemným překvapením byl písecký Martin Svoboda, který přitom v původní nominaci ani nefiguroval.
„Umí výskok, je silový, atletický, jde do koše. Ale Ocampo mu stejně nedal moc šancí. Přišel na hřiště, nastřílel 4 až 6 bodů a on ho posadil… Tahle dvouminutová střídání nechápu. To je největší debi*ita. Někomu to jde a musí střídat? Na MS do 19 let v Brně hrály dvě nejlepší Američanky 36 minut.“
Podle oficiálních statistik má basketbal v Česku pětadvacetitisícovou členskou základnu, což ho řadí mezi gymnastiku a stolní tenis. Brabenec, který pracuje jako trenér mládeže, náznaky rychlého zlepšení také moc nevidí.
„Je to v něčem podobné, jako když jsme končili v nároďáku my. Ve Stuttgartu (1985) jsme byli stříbrní a všichni tvrdili o dva roky později, že musíme jet i na mistrovství Evropy do Atén, kde už jsme ale neměli co pohledávat. Jako trenér mám dobrý přehled o mladých. Viděl jsem osmnáctku, dvacítku. Co chceme hrát?“
Výhled to není vůbec radostný. „Svaz podle mě nepracuje dobře. K tomu ten průser s (obviněným šéfem českého basketbalu Miroslavem) Janstou. V lize hrají cizinci a každý trochu perspektivní mladý hráč má pět minut na zápas. A to je i u žen, kde v USK reprezentantky leští lavičku. Tak jak se mají zlepšit?“
Každopádně u národního týmu mužů by Brabenec rád viděl úplně jiného kouče než Ocampa. „Petra Czudka, bez diskuze! Vždyť s Opavou skoro bez cizinců získal český titul. Kdyby mu to ovšem dali… Za tři měsíce ale stejně moc věcí změnit nedokážete.
