Článek
Při absenci klíčových hráčů úspěšné poslední generace Češi narazili na krutou realitu. Ale nejde se vymlouvat pouze na oslabení kádru. Vždyť absentujícím Tomáši Satoranskému, Ondřeji Balvínovi, Janu Veselému a Patriku Audovi je všem přes dvaatřicet let a jejich konec v reprezentaci by se tak jako tak blížil. A tak sestavu tvořila většinou nastupující generace, která ale na mezinárodní scéně zatím výrazně nestačila.
Hvězdou a tahounem právě nastupující generace měl na evropském šampionátu být pětadvacetiletý Vít Krejčí. Jediný Čech v NBA strávil na hřišti v průměru přes čtyřiadvacet minut, nejvíce z nominované dvanáctky. K tomu zapsal průměr „pouze“ 8,2 bodů na utkání. V hodnocení +/- ale rozehrávač Atlanty úplně propadl, s hodnotou -17 byl vůbec nejhorší z celého českého týmu.
A to je asi nejpřesnější obraz zoufalosti, kterou český tým na turnaji předváděl. Basketbalisté jako by nemohli najít herní pohodu nejen individuálně, ale hlavně týmově. Dělali laciné chyby, nepřesné přihrávky a hloupé ztráty míče byly v podstatě jistou součástí herního projevu Česka ve všech zápasech.
Nedařilo se příliš ani střelecky, vždyť v úvodním duelu proti Portugalsku dal český tým ušmudlaných 50 bodů za čtyřicet minut hry a celkový průměr na zápas byl 67,6 bodů. Z mnohdy až nepochopitelných důvodů se Češi příliš upínali ke střelbě z trojkové vzdálenosti, která je ale nepodržela. Přidala se i nedůraznost pod košem a ve hře jedna na jedna.
Hlavně chyběla kombinace a to, co český basketbal v posledních letech zdobilo – týmový výkon. Jako by si Češi bez tahounů posledních let neuměli na hřišti poradit a zapomněli, že basketbal je týmovým sportem. A bohužel jim to nedokázal připomenout ani kouč Diego Ocampo, který při budování mužstva neobstál.
Z aktuálního výběru tak v mezinárodním měřítku prošel pouze pivot Martin Peterka, který dokázal jako jediný předvést komplexní výkon s minimálními výpadky. Z nováčků pak lze doufat ve větší budoucnost Martina Svobody nebo Jana Zídka. Potřebují se ale v reprezentaci více otrkat. Naopak ani zkušenosti Jaromíra Bohačíka či Vojtěcha Hrubana český tým nevzkřísily.
Nejde se tedy vymlouvat na absenci některých hráčů. Mistrovství Evropy jasně poukázalo na nedostatky, kterými český basketbal trpí. V Rize přišlo velké vystřízlivění a teď by měla přijít i reakce.
Národní mužstvo musí opět najít tvář, kterou ztratil. Bez zkušených hráčů, jejichž definitivní konec v reprezentaci se nezadržitelně blíží (pokud už nenastal). Je potřeba hledat nového lídra, a hlavně se vrátit k podstatě českého basketbalu - týmové bojovnosti a projevu. A letošní evropský šampionát ukázal, že tahle cesta bude trnitá a dlouhá.
