Článek
Určitě bude zajímavé sledovat, jak si s řeckým týmem, v němž se všechno, včetně přízně rozhodčích, točí kolem Janise Adetokunba, poradí v úterním čtvrtfinále domácí Němci. Jenže to už čeští hráči uvidí jen v televizi s hořkým pocitem, že na letošním šampionátu mohli dokázat víc. Bez znalosti kontextu jsou pouhé dvě výhry ze šesti zápasů jasně zklamáním, je tu ale dost různých ale...
Na nějaké kdyby se ve sportu nehraje, přesto člověka napadá, že si prostě osud s národním týmem ošklivě zašpásoval. Česko šokovalo už před třemi lety šestým místem na mistrovství světa i postupem na olympiádu a měl u toho na své straně i vrtkavou štěstěnu.
Vrcholem pak mělo být právě ME, jehož základní část reprezentanti odehráli v pražské O2 areně, o čemž generace basketbalistů roky snily. Jenže tady se spíš začala lepit na české paty smůlu. První problém přinesl covidem vyvolaný roční odklad turnaje, protože přece jen klíčové opory reprezentace zestárly a trochu ubraly z rychlosti i přesností.
Přesto se příprava na letošní šampionát rozběhla slibně, národní tým byl kompletní, jenže v polovině srpna stačilo jedno smolné došlápnutí Tomáše Satoranského během přípravného turnaje v Hamburku a změnilo se úplně všechno. Tvůrce hry chyběl víc, než by si kdokoli chtěl připustit.
Když do toho Jaromír Bohačík dostal krátce před šampionátem covid a svalové zranění v oblasti žeber limitovalo Víta Krejčího prakticky celou dobu před turnajem, mentálně se reprezentace začal sypat. Navíc ji doma svázaly tréma i tlak očekávání.
Tomáš Kyzlink v zápase proti Řecku
Nakonec právě Satoranský ukázal, že je schopný jít až na hranici sebezničení, když má hrát za Česko. Teprve když, jak sám říká, nemusel hrát na jedné noze, byl ale pro mužstvo platný. S ním se pak probudila i velká vnitřní síla celého týmu, tolik obdivovaná bojovnost a extrémní vůle.
Jenže to už bylo příliš pozdě na to, aby se basketbalisté v osmifinále vyhnuli neporaženému Řecku a nadělili si mnohem přívětivější souboj s Ukrajinou či Chorvatskem. Vždyť Poláci i Finové právě přes tyto celky postoupili. Jak je ale evropský basket nepředvídatelný, ukázalo hned první kolo play off a vyřazení Srbů.
Velmoc se toužila po dvaceti letech vrátit na evropský trůn a skončila na turnaji stejně předčasně jako Česko, což ale nemůže být velkou útěchou a fanoušky to nezbaví pocitu, že se promarnila velká šance. Každý zápas reprezentantů i kvůli úžasné atmosféře zůstal velikým zážitkem, jen té vítězné radost mohlo být víc.
