Článek
„Je to pro mě hodně emotivní, nikdy nevím, kdy to je pro mě poslední zápas v Praze,“ hlásil Satoranský, který po utkání ochotně obcházel fanoušky, fotil se a rozdával podpisy. Po půlhodině se konečně dostal i ke svým rodinným příslušníkům.
„Měl jsem tady asi pětadvacet lidí z rodiny, kteří mě normálně nevidí hrát, Například moji prarodiče mají už svůj věk, takže je pro ně jednodušší jet sem než třeba do Pardubic,“ říká Satoranský, pro kterého právě přítomnost dědečka hodně znamenala. „Děda je jeden z mých největších fanoušků, takže je hrozně krásný ho mít na zápase osobně. I pro něj to bylo určitě speciálnější než jenom u televize.“
Nejen Satoranského rodina mohla po utkání slavit, Češi nakonec na úvod kvalifikace vyhráli nad Švédskem přesvědčivě o sedmnáct bodů. Zkušený rozehrávač měl na výhře ale lví podíl, se šestnácti body byl nejlepším střelcem. „Myslím si, že jsem začal letošní sezonu více střílet, takže to střelecké sebevědomí mám. Ale už tam samozřejmě nejsou tolik ty atletické nohy, abych najížděl do bedny nebo skóroval přes pivoty,“ směje se.
Český tým v závěru utkání atakoval hranici sta bodů, právě z rukou Satoranskéo vyšla poslední střela zápasu. „Myslel jsem si, že už jsem vystřelil po klaksonu,“ přiznává rozehrávač. A skutečně, sudí po přezkoumání videa jeho závěrečný koš neuznali a Češi tak dali „pouze“ 97 bodů. „Samozřejmě to mrzí, protože si myslím, že v kvalifikaci bude rozhodovat každý bod.“
I přes to ale můžou svěřenci Luboše Bartoně odjíždět z Prahy spokojení. „Myslím, že v druhém poločase jsme to na svou stranu strhli obranou, hráči z lavičky zahráli dobře a je to skvělý vstup do kvalifikace. Na Královce nám to evidentně lepí. Jsem rád, že se nám povedlo přesvědčivě vyhrát,“ glosuje Satoranský.
