Hlavní obsah

Nové boje! Ženy chtějí mít v terénu stejná práva jako muži

5. 2. 2018 8:10

V době, kdy kvůli genderové vyváženosti, všeobecnému šíření lidských práv napříč spektrem a zušlechťování i věcí dříve absolutně nemyslitelných, vzplála další válečná vřava. Ze závodů formule 1 mizí grid girls, v některých západoevropských zemích uvažují o tom, že zruší dělení záchodků na dámské a pánské. A anglosaský svět žije rovnoprávností v přespolním běhu. Tady je z genderového hlediska na čem pracovat. A do kontroverzní a žhavé diskuze přispívají největší esa světa.

Foto: Profimedia.cz

Poběží ženy a muži jednou cross-country společně a rovnoprávně? Foto: Profimedia.cz

Článek

V prosinci minulého roku se na sociálních sítích rozohnila jedna amatérská běžkyně z Londýna nad otázkou, proč ženy a muži běhají v cross-country rozdílné vzdálenosti, když jsou si přeci všichni rovni. Žabomyší válka dobrá leda tak k pousmání, myslíte si? I kdepak! Británie žije internetovou peticí za zrovnoprávnění žen na trasách přespolních běhů. Chtějí běhat stejně jako muži a basta! Podepsaly ji už tisíce lidí a svůj názor připojily i největší hvězdy vytrvalostního běhu.

Idea je vcelku jasná: V současnosti jsou britské přespolní běhy pro muže delší než pro ženy, zatímco obě pohlaví měří svoje síly na stejných tratích jak v hale, tak na silnici. Ženy a muži běhají stejně dlouhý maraton, stejně dlouhou půlku a i desítka je pro všechny stejná. Proč je tedy situace v cross-country odlišná, ptají se signatáři petice.

Nejrůznější šampionáty mají délku 10 kilometrů pro muže, 6 kilometrů pro ženy nehledě ke skutečnosti, že před rokem 2000 měla délka ženských závodů dokonce jen 5 kilometrů. Původkyně petice za lepší zítřky ženského přespolního běhu vytahuje svůj nejtěžší kalibr: Už tomu bylo 50 let, co Kathrine Switzerová jasně prokázala, že ženy mohou uběhnout i maraton, aniž by upadly do komatu. A podle ní je čas, aby rovnoprávnost zavládla i v cross-country.

Mnoho skvělých jmen z jednoho i druhého tábora se k problému vyjádřilo. Za všechny uveďme Paulu Radcliffová, držitelku kupříkladu ženského světového rekordu na maratonské distanci: „Je to samozřejmě věc názoru. Já si prostě nemyslím, že nám tím chce někdo říct, že něčeho nejsme schopné. Já jsem se tak určitě nikdy necítila. Jako běžkyně cross-country jsem měla osmikilometrovou trať ráda a myslím si, že to bylo lepší než závodit na dvanáct. Měly bychom být všechny hrdé na svoji jedinečnost," uzavřela šampionka na sociálních sítích.

Svět běhu je v mnohém unikátní a díky své nenáročnosti na vybavení či prostory je možná ještě spravedlivější a rovnoprávnější než sporty jiné. Ženy se dnes mohou bít v ringu stejně jako udatní mužové, hrát fotbal nebo vrhat kladivem. Při ultramaratonech se nezřídka stává, že v absolutním pořadí zvítězí nějaká nenápadná žena a svou vytrvalostí a odolností strčí do kapsy i ty nejlepší muže. Doufejme, že ti se na oplátku nechystají vyrukovat proti takovým jevům s nějakou proti-peticí.

Reklama

Sdílejte článek