Článek
O touze bojovat v KSW jste mluvil už v minulosti. Nabídka přišla až teď?
Přesně tak. Dokonce jsme tušili, že přijde právě nyní, jelikož KSW expanduje do Česka a oznámili termín na turnaj v Třinci (18. října). I proto jsme očekávali, že nám nabídnou nějaký zápas. Navíc tím, že jsme podepsali Artnox (polská manažerská stáj), většině lidí došlo, že půjdeme právě touhle cestou.
Bylo to pro vás těžké rozhodování?
Nebylo, měl jsem hned jasno. Už téměř rok a půl zpátky, kdy KSW mělo turnaj v Liberci, jsem věděl, že chci jít cestou KSW, nabrat zkušenosti a pak jít zase dál.
Dál? Myslíte do UFC?
Stoprocentně. V KSW je sportovní úroveň jinde a hodně zápasníků dokázalo, že jakmile šli do UFC, tak se tam stali šampiony nebo jsou mezi nejlepšími. Třeba Jan Blachowicz, Mateusz Gamrot či Karolina Kowalkiewiczová. Pro mě je KSW dobrý mezistupeň právě před UFC.
Nabídka od domácího Oktagonu nepřišla?
Nebyla to konkrétní nabídka, ale spíše zájem. Nějaké lepší nabídce než od KSW bych se nebránil, ale já mám radši sportovní stránku a myslím si, že se momentálně nepotřebuju nějak mediálně budovat. Když budu dělat zajímavé zápasy, lidem se budou líbit, tak mě budou i tak sledovat.
Avizoval jste, že podpisem s KSW nekončí vaše spolupráce s domácí stájí RFA. Je to tak?
Přesně. Přijde mi to dobré v tom, že když dlouho nebude žádná nabídka na zápas v KSW, tak si můžu zazápasit tady na domácí půdě.
Očekáváte, že budete mít v Polsku dlouhou cestu i se třeba „jenom“ probojovat mezi nejlepší desítku bojovníků veltrové váhy?
Co koukám, tak stačí dvě výhry a ty frajery hážou do nejlepší desítky. Až porazím příštího soupeře a pak třeba dalšího zkušeného, tak bych tam také mohl být.
Máte v hlavě to, že příchodem do takto velké ligy musíte naplnit i očekávání lidí, která rozhodně nejsou malá? Platíte za jednu z největších domácí MMA nadějí.
Samozřejmě vím, že lidi ode mě něco očekávají, ale zda to dokážu naplnit, nebo ne, je mi jedno. Mně jde primárně o sebe samotného. Mám svá očekávání v tom, že vyhraju a něco dokážu, a ty chci naplnit.
Navíc přicházíte s vizitkou neporaženého bojovníka. Je nula v kolonce porážek pro vás podstatná?
Je to příjemné, je to jako mít hezká kola u auta. Pokud tam ta nula ale nebude, tak se nic neděje. Nejsem člověk, co to hraje na skóre. Můj cíl je být nejlepší a porážet světová jména. V případě, že mě nějakej frajer porazí, tak se vrátím do gymu, zapracuju na tom, abych byl lepší a budu se snažit, abych ho porazil v odvetě. Něco jiného je, kdybych měl deset porážek v řadě. To bych si řekl, že jsem lempl.
Tagir Machmudov (vlevo) během souboje v RFA.
Když trochu odbočím, před dvěma měsíci jste byl na kempu na Floridě v americkém Kill Cliffu, kde trénují i bojovníci UFC. Jak jste se k této příležitosti dostal?
Říkal jsem si, že už musím někam letět a že nechci celé léto zůstat v Česku. I proto jsem napsal sponzorům, zda je možnost mi v tomhle pomoc. Souhlasil s tím i trenér, a tak jsem letěl.
Můžete zmínit, jaké zápasníky jste v Kill Cliffu potkal?
Reiniera de Riddera, Gilberta Burnse, Kamaru Usmana, brazilského RoboCopa Gregoryho Rodriguese a třeba také kvalitní kluky z Ruska. Abych ale pravdu řekl, tak půlku těch, co jsem vyjmenoval, jsem ani neznal. (úsměv) Já MMA totiž moc nesleduji.
Jaké to pro vás bylo vycestovat sám?
Byl jsem tam sice sám, ale cítil jsem se super. Nikdo mě neotravoval. Trochu jsem si na nějaký čas připadal dospěle. (smích) Když jsem se tam ale potkal s Čečenci a Dagestánci, tak ti mi hned pomohli a poradili co a jak. Psali mi i ve volném čase, jestli mám co dělat, že bych kdyžtak mohl jít s nimi.
Dokážete si v Americe představit žít?
To vůbec, je to nepraktické. Celoročně je tam velké vedro. Možná bych si zvykl tam jezdit na nějaký dvouměsíční kemp, ale na celou dobu bych tam nechtěl zůstat. Mě na Kill Cliffu motivovalo to, že tam v gymu neustále bylo 30 profíků a pokaždé když jsem se zeptal, o koho se jedná, tak to většinou byli lidi z PFL, UFC a podobně.
Dá se americké tréninkové prostředí srovnat s tím českým?
České gymy na tom jsou hůře. Když jsem v Americe přišel ráno v deset na trénink, tak tam bylo 30 nastoupených profíků. Není to tím, že by v Česku byla špatná mentalita, ale v Americe MMA více žijí a mají na to lepší podmínky. Berou to jako práci. U nás jsou mladí kluci, kteří zároveň chodí do školy. Nebo tu jsou lidi, kteří kvůli penězům musí míchat práci s trénováním, a ne vždy jsou k dispozici.
Vy jste se narodil v Dagestánu, z nějž pochází spousta elitních bojovníků a také šampionů UFC. Sem vás nenapadlo letět trénovat?
Chtěl bych a je to v plánu, jenomže kvůli politické situaci teď nemohu. Dokonce lidi z Dagestánu, které jsem potkal na kempu v Thajsku, mi řekli, ať přijedu, že mi všechno v gymu zařídí. Všichni zkrátka ví, že v Dagestánu je nejlepší škola MMA.
