Článek
Hálovo jméno naplno rezonovalo už loni v říjnu, kdy v BKFC vybojoval titul evropského šampiona. Stal se tak vůbec prvním Čechem, který dobyl prestižní zámořskou organizaci. Sympatický ranař se následně rychle dostal do hledáčku dalších organizací, včetně domácího Oktagonu. S ním letos podepsal smlouvu a už 12. září ho čeká další zápas. Na turnaji v Brně si to v postoji v malých rukavicích rozdá se Slovákem Radovanem Úškrtem.
Jak vnímáte nárůst své popularity od dubnové premiéry v Oktagonu, v níž jste ve druhém kole drtivě porazil Tomáše Mudrocha?
Vnímám to, ale nepřipouštím si to. Mám větší čísla na Instagramu a když někam přijdu, pár lidí se chce vyfotit. Je to ale pořád na úrovni, kdy je to příjemné. Lidi jsou slušní, v tomhle směru mám skvělé fanoušky. Dokonce mi pořád nosí pivko, třeba naposledy na Štvanici (smích). Zatím to tedy vnímám jen pozitivně.
Čím si vysvětlujete, že jste si získal tolik fanoušků?
Asi tím, že jedu bez masky a jsem sám sebou. Na nic si nehraju, jsem prostě takový klasický český Pepík.
12. září vás čeká druhý zápas v Oktagonu, znovu podle pravidel Stand and Bang proti Slovákovi Radovanu Úškrtovi. Říkal jste, aby fanoušci raději nemrkali.
Bylo to z toho důvodu, abyste nemrkli a já mezitím neležel na zemi (smích). Rado má bomby. Já se ale zápasu vždycky dokážu nějakým způsobem přizpůsobit. Nechci nic tipovat ani si na sebe uplést bič. Budu rád, když se pořádně pobijeme a zároveň si to užijeme.
Jakého soupeře podle vás představuje Radovan Úškrt?
Těžkého. Podle mě ho někteří lidé zbytečně podceňují. Není to žádný hloupý zápasník, který by šel jenom do šmelcu. Je to zkušený frajer.
Kdo by vás v Oktagonu lákal jako další soupeř?
Uvidíme, jak to dopadne s Radem. Nemám ale vizi, s kým bych chtěl zápasit. Nechci si na sebe uplést bič ani vykřikovat nějaké kraviny. Počkám, co přijde za nabídku. Už od začátku jsme ale říkali, že by mohl být zajímavý zápas s Christianem Jungwirthem. Je to zabiják a je mi sympatický. Drží se mě ale takové prokletí – když jsem někomu začal fandit, nakonec jsem s ním měl zápas. Táhne se to se mnou už od amatérů.
Jste evropským šampionem BKFC, nejprestižnější organizace v boxu bez rukavic. Byl pro vás po přechodu do Oktagonu velký nezvyk nasadit si malé rukavice?
Nebyla to pro mě žádná zásadní změna, nijak zvlášť to neprožívám. Většinu tréninků absolvuji ve velkých rukavicích, takže ať už si je potom úplně sundám, nebo si vezmu malé, ve finále nic neznamená.
Nechybí vám už BKFC? Naposledy jste tam bojoval loni v říjnu, kdy jste získal titul, a od té doby na další souboj čekáte.
Teď jsem byl v Neapoli a trochu se mi zastesklo. Mám ale poměrně dost práce, takže je mi v zásadě jedno, co půjdu. Beru to nastejno. I klec v Oktagonu je podobná ringu v BKFC. Pořád je to kruh a ve finále je to skoro všechno stejné.
Už vám alespoň naznačili, kdy by mohla přijít obhajoba titulu v BKFC?
Možná koncem roku, ale nechci to zakřiknout. Je to těžké s diskuzemi, když je to rozdělené mezi Evropu a Ameriku. Občas je tam informační šum – něco se plánuje, ale pak to nedopadne. Když jsem ale mluvil s Davidem Feldmanem (šéf BKF), říkal mi, že jsem udělal docela poprask, a to i v zahraničí, protože mi vyletěla čísla. Mám snad i nějaký fanklub v Anglii. Dokonce mi řekl, že mě dělí jen jeden zápas od toho, aby mě vzal třeba do Ameriky. Už by bylo dobré podívat se zase někam dál.
Moc si toho nepamatuju, přiznal po vítězství nováček v Oktagonu Josef Hála. Diváci? Masakr, skandovala celá hala.Video: Sport.cz
Jak vnímáte, že box bez rukavic pořádně nabral na popularitě i v Česku?
Mám z toho velkou radost. Je vidět, že si umíme prosadit bojové sporty. Třeba na olympiádu se v boxu nedostal nikdo už desítky let. V MMA jsme poměrně dobří, máme Jirku (Procházku) ve světě. V boxu bez rukavic se ale posouváme rychleji, což je super. Jindra Byrtus to perfektně urval a Tomáš Meliš? O tom je škoda mluvit. To byl nádherný výkon, hrozně mu fandím.
Už vám někdo řekl, že jste pro něj v boxu bez rukavic vzorem?
Někdo mi psal, že jsem jeho idol. V tu chvíli jsem si říkal, že bych asi neměl být vzorem vůbec pro nikoho (smích).
Dřív jste ještě den před zápasem pil alkohol, později jste ale výrazně změnil životosprávu. Kdy u vás nastal tenhle zlom?
V době, kdy mi začalo být špatně… Ale ne, celé to změnila korona. Začal jsem víc trénovat a zápasit a už mi bylo blbé si tu formu ničit. Tak jsem to postupně přehodil. Od září do června probíhaly amatérské ligy, na které jsem neustále jezdil, a přes léto jsem se pak bavil. Takhle jsem to měl nastavené. Pak se to ale profesionalizovalo a teď musím životosprávu přizpůsobovat zápasům. Občas se mi dokonce povede, že se nebavím vůbec.
Takže už jste dneska vzorňák?
Jídelníček úplně nedodržuji, ale jsem diametrálně odlišný člověk. Snažím se to brát vážně. Sice hodně jezdím na různé akce, ale už bez alkoholu. V tomhle směru jsem se přece jen polepšil. Už jsem v tomhle směru slušnější.
Nedávno jste byl hostem podcastu Karlose Vémoly, kde jste si stejně jako ostatní hosté na něm vyzkoušel škrcení. Vedl jste si přitom velice solidně.
Jelikož mi to dal zadarmo, tak to bylo fajn (smích). Jak jsem zabral, zadržel dech, tak se mi taky zamotala hlava a byl jsem rád, že jsem neodpadl já. Jinak ten podcast s Karlosem byl super. Když si spolu povídáme, hrozně mi to sedí. Možná je to tím, že oba milujeme kočkovité šelmy. Hned máme společná témata.
Zažil jste pod jeho vedením i trénink.
To byl trénink zaměřený na fyzičku. Byla to trochu past, protože jsem byl 14 dní ve Florencii, kde jsem moc netrénoval. Spíš jsem se bavil, a ještě jsem onemocněl. Pak jsem přiletěl a pár dní nato jsem mu napsal, že jsem v Česku. Odepsal mi, ať se přijedu podívat na kočky a rovnou si vezmu věci na trénink. Málem jsem tam umřel, ale jinak dobrý (smích).
