Článek
Je to určitě váš poslední zápas?
Stoprocentně.
Proč jste se tak rozhodl?
Měl jsem to v hlavě delší dobu. Přemýšlel jsem o tom už před Tipsport Gamechangerem, teď jsem se pro to už rozhodl definitivně. Necítím, že bych v MMA chtěl ještě něco dokázat. Navíc jsem během kariéry schytal spoustu úderů do hlavy a cítím, že mám trochu problémy s krátkodobou pamětí. Nechci, aby se mi to zhoršovalo. V zápase to sice není tak hrozné, ale během přípravy člověk absolvuje víc než sto sparingových kol a všechno se to nasčítá. Už prostě nechci dostávat žádné údery do hlavy.
Takže rozhodnutí padlo i ze zdravotního hlediska?
Nemám to na papíře, ale cítím na sobě, že mě to nějakým způsobem ovlivnilo.
Máte v plánu jít k lékaři, abyste měl jasno o svém zdraví?
Určitě, dojdu si. Ty malé údery do hlavy se ale projeví až po patnácti, dvaceti letech. Člověk si to neuvědomuje, dokud je sám. Když má ale malé děti, začne přemýšlet jinak a nechce být ve čtyřiceti letech dementní a nepamatovat si, co mu malý právě řekl. Chci být přítomný u toho, jak vyrůstají, chci si s nimi hrát a nemyslet při tom na to, co musím dělat kvůli zápasu. Možná je to i dobou. Jsme takoví měkčí (smích). Dřív člověk neměl na výběr, dnes ale vím, že si peníze dokážu vydělat i jinak. A když na zápasení nejsem závislý, nevidím důvod, proč bych měl dál podstupovat takové riziko.
Miloš Petrášek před jeho letošním souboje s Mickem Stantonem.
Váš názor by nezměnila ani možnost, že byste váš předchozí zápas proti Micku Stantonovi vyhrál?
Nezměnila. Vím, že ne. I přes všechny tyto důvody je pro mě jasné, že to končí. Když si představím, co všechno zápasu předchází, říkám si, že nastal pravý čas vrhnout se na trenérskou dráhu a dát v životě prostor i něčemu jinému. Rozhodl jsem se, že ideální bude ukončit kariéru ještě letos, abych se od příštího roku mohl naplno pustit do nových projektů. Měl bych tak kariéru uzavřenou do roku 2025 a pak se věnoval dalším věcem. Kdybych mohl zápasit na konci roku v O2 areně, bylo by to skvělé. A pokud ne, nic se neděje. Klidně bych si dal poslední zápas hned na začátku příštího roku.
Probíral jste své rozhodnutí s někým?
Rozhodoval jsem se s rodinou, hlavně s bráchou. Byli jsme na stejné vlně. Nebylo to jen tak, že bych si to řekl sám pro sebe. Konzultoval jsem to s lidmi kolem sebe a máme na to stejný názor. Mám dva malé chlapečky a když se člověk připravuje na zápas, má to pořád v hlavě. Doma je pak jen napůl přítomný. Když ale nemám přípravu, cítím, že jsem pro děti opravdu tady, ne jen tělem. Kdybych věděl, že kariéra někam směřuje, asi bych tomu ještě dal šanci, ale teď to nemá jasný koncept. Nemá smysl to prodlužovat.
Rád byste se tedy věnoval trenéřině?
Budu dělat to, co dělám teď. Pracuju v security a občas dělám i nějaké soukromky. Teď se do toho budu moct víc opřít a nebudu se muset soustředit jen na sebe. Chci se rozvíjet i v jiných směrech.
Kariéru končíte ve 32 letech. Když se za ní ohlédnete, jste spokojený s tím, co jste dokázal? Máte bilanci 13 výher a 8 porážek a nastoupil jste do řady těžkých bitev.
Kdybych řekl, že jsem spokojený, asi bych trochu lhal. Měl jsem od sebe trochu větší očekávání, ale vůbec toho nelituju. MMA mě posunulo jako člověka a jsem rád, že jsem se tomu věnoval. Jen si myslím, že jsem měl na víc, než jsem nakonec předvedl.
Jak to?
Tu kariéru jsem si nedokázal dobře rozvrhnout. Cpal jsem se do zápasů, do kterých jsem vlastně ani nemusel jít. Myslel jsem si, že musím rychle odzápasit. Když třeba soupeř nenavážil, stejně jsem chtěl nastoupit. Neříkám, že jsem kvůli tomu ty zápasy prohrál, ale mohl jsem být trochu chytřejší.
Stává se, že zápasník skončí, a pak mu to chybí a vrátí se. To tedy nebude váš případ?
Nemyslím si. Jakmile z toho člověk vypadne, z tréninků a režimu, je těžké se do toho vrátit. Druhá věc je ta, že opravdu nechci spárovat. Když si uvědomím, kolik jsem během let dostal úderů do hlavy, začínám z toho mít větší respekt. Čím jsem starší, tím víc nad tím přemýšlím. Dřív jsem ani nenosil helmu a po sparinzích jsem zvracel. To už nechci zažívat. Zápasit bych ještě chtěl, ale nechci podstupovat sparingy.
Mezi bojovníky se najdou i rarity, které v přípravě vůbec nespárují, a pak jdou do zápasu. Tento přístup vás nenapadl?
To si vůbec nedokážu představit. Jsou takoví zápasníci, ale já jsem ten typ, který potřebuje mít jistotu, že do přípravy dal všechno a nic nepodcenil. Jinak bych to asi nezvládl.
Už jste stačil komunikovat s Ondřejem Novotným, šéfem Oktagonu?
Ten o mém rozhodnutí ví od včerejška, dokonce mi na to psal. Mohlo by to být v tomto ohledu pro něj zajímavé, kdyby mi dali zápas v O2 areně. Rozhodně se ale nikam necpu, karta je nacpaná a chce tam jít každý. Já si chci dát jen poslední fight a pak to ukončit. Čím dřív, tím líp.
Budete si pečlivě vybírat soupeře pro poslední zápas?
Bylo by krásné ukončit kariéru vítězně, to nebudu lhát. Ale když to nebude žádný nesmysl, nastoupím do čehokoliv. Nepotřebuju si na nic hrát. Když proti mně bude dobrý soupeř, budu vědět, že jsem si nevybral žádného důchodce. Ale nemůže to být úplně úplně typ Willa Fleuryho, jinak bych v té divizi neměl problém nastoupit proti komukoliv. Do přípravy se kousnu, hecnu se. Pak to uzavřu.
Vadilo by vám se rozloučit na některém zahraničním turnaji? Pokud by nevyšla prosincová O2 arena, další česká akce je „až“ v polovině února v Ostravě.
Doma by to bylo nejlepší, ale klidně bych šel zápasit i v Německu, pokud by nebyla jiná možnost.
