Článek
Tato znepřátelená dvojice to „spolu“ táhne už nějaký ten pátek. Nejprve na sociální sítě přiletělo několik sebevědomých výzev, což pro organizaci Oktagon MMA znamenalo jediné – uspořádat boj v kleci, kde se rozhodne o tom, kdo je lepší. Jenomže to by to s agresí nesměl přehnat irský svéráz Rock, který během oficiálního vážení před turnajem Oktagon 48 v Manchesteru nakopl českého soka takovou silou, že z toho bylo zranění. Stop. Zrušeno.
Na Rocka se okamžitě snesla kritika, fanoušci dokonce sepisovali petici pro jeho propuštění z organizace. Promotéři navíc mluvili o pokutě pro vycházející hvězdu, která má za sebou i bohatou trestnou minulosti. Nějakou dobu to tudíž vypadalo na Rockův konec na česko-slovenském území. Jenomže došlo k nečekané dohodě. Ir se k nevoli fanoušků i Pokorného vrátil, rychle smazal Angličana Stefana Catacoliho, čímž si vynutil pokračování s českým veteránem.
Proč jste zápas s Rockem nakonec přijal?
Může za to dlouhá pauza. Nebudeme si nic nalhávat, jedna věc jsou složenky. Druhá věc je to, že další zápas bych měl až v říjnu. Je mi 39 let a do té doby se může stát cokoli. Já nemám čas rozmýšlet nad tím, zda něco vezmu, nebo ne. Pojďme si to klidně rozdat v jeho váze, nebojím se toho. Je to zápas, který nechci prohrát, a udělám maximum pro to, abych odešel vítězně.
Váš minulý staredown byl hodně divoký, budete dbát na větší bezpečnost?
(smích). Myslím si, že na ten zápas konečně už dojde. Oba to chceme. Už bylo dost slov a mě neuráží, pokud o mně říká, že jsem policajt. Každý má nějaké zaměstnání a já se za to svoje nestydím. Vím, co jsme ve svém družstvu udělali za kus práce v Praze. Dobře, lidi po nás budou plivat, ale jsou to ubožáci. Já vím, že dělám dobrou práci.
Rock zmiňoval, že se ho bojíte. Chcete mu přijetím zápasu ukázat opak?
Ne, určitě ne. Je mi 39 let a na žíněnce jsem od svých šesti let. Pral jsem se s olympijskými vítězi a na tréninku se šampiony UFC či Bellatoru. Nebojím se nikoho, protože si myslím, že strach neexistuje; jsou to jen naše pocity, kterým se podvědomě bráníme. Když jdu do klece, tak nemám strach. Srdce mi buší, protože chci být připravený na boj. Každý z nás na světě umře, tak čeho bychom se měli bát.
Berete zápas osobně?
Po pravdě už ne, tenhle člověk mě nemůže urazit. Nadává mi, že jsem policajt a nějaká jejich fazole. Mě to neurazí, beru to tak, že tam jdu jako outsider. Ten chlap je na vrcholu, mně je 39. Já mám srdce, které tam chci nechat.
Bojujete v pérové váze (66 kg), zápas ale proběhne v lehké váze (70), což svědčí právě Rockovi. Nešlo domluvit nějaký kompromis?
Nešlo. Zkusil jsem domluvit 68, ale bohužel je to zase podle pravidel Shema Rocka. Já jsem outsider a karty jsou na jeho straně. Já mám zase na té své celý Eden a to, že chci odcházet s rukou nahoře.
Byl by pocit z vítězství o to sladší?
Myslím si, že každé vítězství je sladké. Sladký je i život s mojí dcerou a přítelkyní. Tyhle vítězství a porážky jsou jen třešničkou na dortu či drobné zakopnutí. O nic nejde.
Čekáte, že mu to čeští fanoušci dají za jeho chování sežrat? Pískalo se na něj už loni na turnaji na Štvanici.
Po pravdě nevím. Já jsem kluk z vesnice a podle mě mi tyhle velké akce nedělají dobře. Cítím se hrozně nesvůj. Nechci říct, že to bude můj hnací motor, protože se cítím nesvůj i ve frontě, když za mnou někdo stojí, a někdy kvůli tomu lidi radši pouštím, určitě to bude pro mě ale lepší zápasit tady. Žijeme totiž v úžasné zemi. Byl jsem v Německu či Anglii a my si nemáme na co stěžovat. Máme se tady skvěle. Běžte se podívat do Anglie, jaké to tam je. Nechci někam jezdit a vidět město, kde po sobě malé děti stříkají střičkami a pálí se syrské a izraelské vlajky. Mně je dobře tady.
Co je tedy vaším hnacím motorem?
Jsem uvězněný ve svém vlastním těle, protože tenhle sport natolik miluji, že mi to někdo musí zakázat. Samozřejmě mi to zakazuje máma či přítelkyně, ale já nevím, čím to mám nahradit. Jsou to pro mě tak přirozené věci. Lidský druh je zvyklý na to, aby jedl, souložil a spal. Ale zároveň je to i tom, aby bojoval a přežil. Myslím si, že každý, kdo si vezme boxerky na rukavice a jde si zapinkat, mi dá za pravdu v tom, že je to pocit, který nejde nahradit žádným kolem, během a fotbalem. Pro mě je to droga a sám bych si moc přál, aby mě chytlo i něco jiného.
Čekáte nějaké provokace před zápasem?
Z mé strany to určitě nebude. Jdu tam vyhrát a dokázat, že to srdce někdy předčí věk a možná i talent. Moje odhodlání je vypustit tam duši a s tím tam jdu.
Zabojuje Dominik Humburger o UFC? Něco je v řešení, nemůžu nic říct, ale asi svoji práci dělám dobře, naznačujeVideo: Sport.cz
Ještě zpět k zápasu na pondělní akci Fighters for veterans, kde jste svedl exhibici proti Janu Širokému. Vzpomněl jste si na nedávný první vzájemný zápas, který jste rovněž vyhrál?
Vzpomněl. S Honzou je to vždycky náročné a vím, že to nikdy nevzdá a budeme bojovat do poslední vteřiny. Moc jsem se na to netěšil, protože jsem věděl, že to bude pro mě brutálně náročné. Tušil jsem, že to nebude exhibice, ale přestřelky. Honza říkal, že si to dáme v klidu, ať se nikomu nic nestane. Pak mi přilétla první a z našeho slibu byla úplná přestřelka. Přesně, jak jsem tušil.
Neměl jste obavy ze zranění, když k vašemu zápasu v Edenu dojde již 8. června?
V hlavě jsem to měl. Čeká mě Shem Rock, což je pro mě hodně těžký zápas, a určitě jsem outsider. Nicméně jsou věci, nad nimiž se nedá přemýšlet. Když jsem viděl, kdo všechno je v hale, a řekl bych, že mi jde jenom o peníze a že jdu zápasit jenom na Eden, tak bych se sám před sebou styděl. Neváhal jsem a šel jsem do toho naplno.
