Článek
Česko-slovenská bitva Pudilové se Szabovou byla zrušena již dvakrát. Obě hvězdy se měly naposledy střetnout v červnu na stadionu v Edenu, jenže jednatřicetiletá Pudilová si pár týdnů před bojem přetrhla kolenní vazy a následovala dlouhá pauza. „Nechtěla jsem ten zápas zrušit,“ říká příbramská rodačka, která přesto věří, že se s nejlepší slovenskou bojovnicí současnosti do budoucna utká. Zatím si to v Německu rozdá s domácí Katharinou Lehnerovou.
Do klece se vrátíte až příští rok. Jste s tím spokojená?
Beru, co se dá. Představovala jsem si to trochu jinak, ale po zranění si člověk nemůže moc vyskakovat. Chtěla jsem totiž titulový zápas v O2 areně (28. prosince) s Lucií Szabovou, ale ta má prý momentálně jiné povinnosti. Pokud ale vyhraju, tak by dávalo smysl, abych byla první v pořadí na titulovou šanci.
V květnu jste si přetrhla kolenní vazy, což vás na dlouhou dobu vyřadilo z tréninku. Jaké to pro vás bylo?
Snažila jsem se celou dobu něco dělat. Když jsem nemohla chodit, trénovala jsem aspoň rukama. Pak jsem zase začala chodit a dělala vše pro to, abych se dala co nejrychleji dohromady. Bylo to pro mě něco úplně jiného, jen jsem prostě musela trénovat jinak.
Mrzelo vás hodně, že jste se musela vzdát účasti na akci na fotbalovém stadionu v Edenu?
Ten červnový zápas jsem ani nechtěla rušit. Jenže já bych tam reálně ani nedošla, protože jsem nemohla chodit. Byla to pro mě brutální ztráta, na ten zápas jsem se opravdu těšila. Rozdat si to právě na tomhle místě by podle mě bylo skvělé.
Jak jste to zvládala po psychické stránce?
Po celou dobu jsem se připravovala na návrat a makala na tom, abych mohla co nejdřív začít znovu trénovat. Nestresovala jsem se tím. Někteří kvůli takovému zranění uvažují o konci kariéry, ale já jsem trénovala v rámci možností a držela se pozitivního myšlení. V hlavě jsem měla jediné – že až se vrátím, čeká mě další zápas. Chtěla jsem stihnout prosincovou O2 arenu, na kterou jsem byla připravená. I když to nevyšlo, mám před sebou jiný zápas, na který se těším. Soupeřka je kvalitní a myslím, že nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo.
Bylo toto zranění tím nejtěžším, co jste během kariéry zažila?
Už předtím jsem měla problémy s kolenem, i když to nebylo tak vážné, ale hodně mě to omezovalo. Ještě jsem měla zlomené kůstky na ruce.
Soupeřku jste už lehce zmínila. Utkáte se s Němkou Katharinou Lehnerovou, která má zkušenosti z elitních organizací Bellatoru či LFA. Čekáte těžký zápas?
Soustředím se hlavně na sebe a na svůj výkon. Chtěla jsem teď jít o titul a bylo mi jedno, s kým místo toho budu zápasit. Pro mě je důležitý samotný titul. Potřebuju zvítězit a doufám, že pak konečně přijde ta šance, nic se nepokazí a ten zápas s Lucií Szabovou, na který všichni čekají už dlouho, se snad už uskuteční.
Lucie Pudilová (vpravo) naposledy bojovala letos v dubnu v Dortmundu.
Navíc budete podruhé v řadě bojovat v Německu, tentokrát proti domácí bojovnici.
To je pravda. Pro mě je fajn zápasit v Česku, kde mám fanoušky, kteří mě podpoří a dodají mi energii. V Německu to tak úplně neplatí. I když jsem tam naposledy nastoupila proti Američance (Brittney Cloudy), myslela jsem si, že moc fandit nebudou, ale nakonec to bylo úplně jinak. Teď půjdu proti domácí bojovnici, což beru jako motivaci.
Během přípravy na návrat jste si odskočila i na dva boxerské zápasy v Česku, které jste vyhrála. Jak tato myšlenka vznikla?
Chtěla jsem se připravit na ten prosincový zápas, dostala jsem nabídku a zkusila jsem to. Box mě taky hodně baví, a tak jsem do toho šla v rámci tréninku. Byla to spíš příprava na MMA, což je moje hlavní disciplína.
Rovněž jste se několikrát objevila na tréninku v pražském Reinders gymu, kde jste se připravovala i s krajankou Terezou Bledou, kterou už 13. prosince čeká její třetí zápas v UFC. Jaké jí dáváte šance?
Naposledy jsme se viděli snad před dvěma týdny, ale myslím si, že do zápasu přijde dobře připravená i nastavená a doručí vítězství. Při společném sparingu mi přišla v dobré kondici, takže si myslím, že v tomto zápase nebude mít problém.
