Článek
„Jsem legenda, kterou nechtěl nikdo psát. Cítím, že když to bude v postoji, tak to z mé strany bude čistá dominance,“ nejen to pronesl Tóth v podcastu legendárního bijce Karlose Vémoly, který ačkoli je názoru, že jeho svěřenec nemůže porazit profesionálního bojovníka, přesto si ho v rámci přípravy na prosincový souboj vzal pod svá křídla. Vítězi populární reality show dává do těla v pražském Monster Gymu.
„Survivor mě naučil, že žiju, když krvácím,“ nedělá si z toho těžkou hlavu Tóth, jenž Rašku (bilance 10-9) považuje za hratelného protivníka.
Ondřeji, nejprve si v září střihnete „normální“ duel v organizaci PML, načež se na konci roku postavíte influencerovi s nulovými zkušenostmi. Velký rozdíl, že?
První zápas bude taková klasika. Takové to, na co je člověk zvyklý, co má rád a proti někomu, kdo ten sport také dělá. A ten druhý zápas? Jde spíš o marketing, reklamu a podobné věci. Člověk bude víc vidět než když si takhle na pohodičku odzápasí.
Je to i něco, co jste sám chtěl? Díky souboji s Tóthem na vás bude upřena obrovská pozornost.
Pozornost může být pozitivní i negativní. A kdo ji nemá rád, tak podle mě kecá. Já jsem už po loňské prohře v Oktagonu měl slíbené další zápasy, ale vždycky to z nějakého důvodu nevyšlo. V květnu jsem měl bojovat na PML, ale soupeř odstoupil deset minut před zápasem. Proč? To už můžeme pouze spekulovat. Teď si v září dám další zápas v PML, kde mám možnost spravit si chuť a vrátit se do Oktagonu.
Pak ale přišla nabídka na prosinec.
Je to tak. Jelikož jsem chtěl zpátky do Oktagonu, tak to bylo výborné. Není to tak, že člověk jde po schodech, ale je taková trampolína, která ho vyhoupne do vyšších pater. Nemyslím žebříčkově, to s tím nesouvisí, ale spíše co se týče nějakého povědomí. Ne nadarmo se totiž říká – sejde z očí, sejde z mysli.
Když vám promotér Oktagonu Ondřej Novotný volal o myšlence poměřit se s vítězem drsné reality show Survivor, měl jste hned jasno?
Musel jsem si to promyslet, protože jsem věděl, že kolem toho bude haló. Dával jsem si k sobě pro a proti s tím, že jsem to probral s mými nejbližšími. Nakonec jsme si řekli, že z toho vytřískáme nejvíc, co můžeme a pak si po novém roce dám v Oktagonu opravdové zápasy.
Měl jste před podpisem zápasové smlouvy nějaké požadavky?
Určitě. On (Tóth) navrhoval polotěžkou váhu, kterou jsem nikdy nezápasil, protože jsem střední váha. Říkal jsem, že pokud to chce zažít se vším všudy, tak ať si vyzkouší i shazování. Samozřejmě shazovačka přes Vánoce nebaví nikoho, ale takový je fight live. Nakonec jsme se domluvili na 88 kilech. Další podmínka byla ta, že chci mít v září zápas. Je to pro mě primární věc. Ať se děje, co se děje. Já se totiž stále považuji za někoho, kdo by chtěl zápasit s profesionálními bojovníky.
K oznámení zápasu došlo na Štvanici, kde byl váš soupeř diváky poměrně hlasitě vybučen. Co jste tomu říkal?
Ne nadarmo se říká: Kdo s čím zachází, tím také schází. Nebylo to tak, že mluvil negativně o mně, ale víceméně shodil celou MMA komunitu a lidi napříč organizacemi. Spousta těch kluků nikdy nezápasila v O2 areně, ale on se tam tímhle způsobem vetřel. My makáme, dřeme a víme, že je to sakra dlouhá cesta, abychom se tam dostali. A ať už bych tam byl já, nebo někdo jiný, tak si i tak myslím, že by lidi byli na straně normálního člověka, co nemá velkohubé kecy. Něco jiného je, když jsi Conor McGregor a střílíš frajery v prvním kole a co řekneš, to platí. To si nějakým způsobem můžeš dovolit.
Pavel „Spicy Pája“ Tóth byl po příchodu do klece na Štvanici vybučen fanoušky.
Jak to tedy berete, když člověk, který má za sebou pár tréninků, si věří na bojovníka, jenž na profesionální scéně odbojoval desítky soubojů?
Mám pro to přirovnání. Když si vezmu, že jsem odjakživa sportovec, dělal jsem několik sportů a myslím si, že jsem pohybově nadaný, tak bych řekl, že to je stejné, jako bych se rozhodl, že nastoupím v základní sestavě mého milovaného Baníku Ostrava. Každý by mě obehrál. Člověk to nemá naučené. Kondici sice mám, ale jinou - na patnáct minut. Nemám na to, abych tam běhal hodinu v kuse. To by mě trefil šlak. To, že umím hrát fotbal, znamená, že si tamhle někde zakopu s kamarády. Kdybych měl hrát s profíky, tak mě přehrají i dorostenci. Povodí si mě tam jako malého kluka. To stejné platí o hokeji. Nechci se srovnávat s Jaromírem Jágrem, ale on to má brutálně v ruce a obehrává mladé frajery. Kdybych se měl postavit na led s dorostenci, tak v momentě, kdy budu mít puk a rozmýšlet se, tak mi přistane takový strom, že odletím do publika. Člověk to nenatrénuje za tři čtyři měsíce.
Sledoval jste reakce fanoušků na váš souboj na sociálních sítích?
Vůbec, nemá to smysl. Člověk se nezavděčí všem. Co mi ale říkali kluci, co na to koukali, tak tam jsou spíše pozitivní reakce a lidi mi přejí. Nesmím ale zůstat na obláčku. Makat budu tak, jako by proti mně v prosinci měl nastoupit ten nejtěžší možný soupeř.
Hodně se řeší, že máte na zádech obrovský balvan, reprezentujete celou profesionální MMA komunitu a máte hodně co ztratit. Co naopak můžete tímto zápasem získat?
Chtěl bych ukázat, že mezi bojovníky nejsou hloupí lidé. MMA je sport, u kterého člověk musí sakra přemýšlet a nemůže být úplná guma. Myslím si, že jsem zdárný příklad toho, že mezi námi nejsou idioti. Nemyslím to ale tak, že když člověk má vysokou školu, tak by automaticky měl být dobrý a inteligentní člověk. To, že ji mám, je pouze bonus. Někteří třeba na to neměli štěstí. A co si budeme, můžu získat i nějakou publicitu. Nechci říkat, že ze mě bude influencer, to bych v životě nechtěl a nejde mi to přes jazyk, ale bonusy z toho určitě budou. Možná přijdou i nějací sponzoři. Nemusí to být spojené jenom s MMA, ale například s mou prací veterináře. Můžu ukázat, že pracuji tam a tam a když lidi budou chtít pomoct se psem, třeba ortopedicky, tak můžou přijít k nám na kliniku a bude o ně skvěle postaráno.
Bral byste i jako částečnou porážku to, že by vás soupeř nějakým úderem výrazně ohrozil? Nebo hodil na zem?
Pokud mě hodí na zem, tak mu odpálím palici lokty… Nemám takové vidění světa.
Jak by tedy váš výkon měl vypadat, abyste byl s výhrou spokojený?
Nějaká šikana by byla úplně super. Ale uvidí se, jak se to vyvrbí. Klidně mu dám knokaut. Ale takový, ať si uvědomí, že to u něj byla mladistvá nerozvážnost.
Tóthovy názory vás sice popíchly, ale přesto jste mu v kleci podal ruku a ocenil, že se nebojí vzít velkou výzvu.
Já cením každého člověka, který chce nějak sportovat. A ještě víc cením někoho, kdo si chce zkusit MMA. Samozřejmě každý, kdo dělá nějaký sport bude říkat, že ten jeho je nejlepší, ale já si doopravdy myslím, že MMA je jeden z nejtěžších, ne-li úplně ten nejtěžší sport na přípravu. Je to takový bojový desetiboj. V tomhle ho cením. A to, co říká, si vůbec neberu osobně. Nic proti němu nemám, ale je potřeba ukázat trocha pokory. Je jasné, že se chce ukázat. Kdyby tam totiž přišel ve stylu: Ahoj, já jsem Pavel a chtěl bych zápas, tak to neudělá takový efekt. Když to řekl stylem, jakým to řekl, tak udělal určitý boom a vzbudil zájem, který je u lidí spíše negativní.
Nemáte strach, že by ze zápasu odstoupil? V MMA se to děje často, mohou přijít třeba zdravotní problémy.
Stát se to může u kohokoli a kdykoli. Tohle nejsou šachy a člověk se může zranit třeba u shazování. S tím se pak nic neudělá. Těch důvodu, co se může stát, je mnoho.
