Špatné myšlenky a frustrace během nástupu. Na vytáhlého fightera se přesto usmálo štěstí

Pouhých 101 vteřin stačilo k šesté profesionální výhře. Škvor si navíc vůbec poprvé připsal vítězství na škrcení, čímž zaskočil doslova celý stadion na pražské Štvanici, na který bezprostředně po zápase gestem rukou ukazál, že si jde pro pás v polotěžké divizi. Na této cestě přitom už jednou byl, bude druhý výšlap úspěšnější?

Zdá se, že vám Štvanice svědčí. Vyhrál jste zde již potřetí.

Je to tak, asi tady mám štěstí. Do třetice všeho dobrého. (smích)

Není vám tedy líto, že se Oktagon s tímto turnajem definitivně loučí?

To je, už jsem to několikrát říkal. Je to škoda hlavně kvůli atmosféře, ale co se dá dělat. Třeba se to přesune někam jinam a bude to ještě lepší.

Zpět k vašemu zápasu. Švéda Hajdarpašiče jste ukončil během necelých dvou minut. Co na svůj výkon říkáte?

Že to bylo rychlé. Jednou mě tam lízl, bylo cítit, že má bomby. Gameplan se takhle vyvíjel. Je to totiž dobrý boxer, a i když jsem v postoji taky dobrý, tak jsme ho chtěli zkracovat a nepřebíjet se. V thai boxu jsem naopak lepší já, tudíž by to bylo zbytečné. V jednu chvíli mě ale dobře zapasoval u pletiva, nenechal mě pracovat. Cítil jsem, že do toho dal hodně síly, protože začal funět. A jakmile jsem si udělal prostor, tak jsem poznal, že vadne...

Vsadil byste, že duel skončí zrovna na škrcení?

Nerad na sebe vsázím. Je mi 34 let, mám hodně své práce a vydělám si slušné peníze. Po předchozích dvou prohrách jsem ale měl myšlenky, zda to neposunout někam jinam. Opravdu jsem měl špatné myšlenky a jsem rád, že to dopadlo takhle. Já to mám takhle vždycky, přejde mě to až pak v kleci. Den či dva dny před zápasem mi ale nedělají úplně dobře, asi bych s tím potřeboval pracovat.

Čím by se to dalo zlepšit?

Mám to hozené tak, že když je člověk šampion nebo prostě dobrej bojovník, tak by to měl mít sám srovnané. Jinak by to musel být fakt dobrý sportovní psycholog, abych tomu věřil. Nejsem zastánce práce s někým, kdo nemá v podobném odvětví zkušenost. Možná je to ale k něčemu dobré. Vždycky jsem si říkal, že čím víc budu mít zápasů, tím to bude lepší. Ale je to naopak...Převádím si to na okolí. Bojím se, že zklamu lidi a já je zklamat nechci. Svým způsobem je to můj život a boj. Dělám to pro sebe. Rodina a přátelé mě budou mít rádi ať vyhraju, nebo prohraju, neměl bych se tím ovlivňovat a jsem si toho vědom. Jen to ještě úplně tak nezvládám.

Jaké jsou aktuální myšlenky?

Teď jsou dobré. Nehraje roli výsledek, protože jakmile vyhraju, nebo prohraju, tak po zápase všechno spadne. Je to divácký sport a ten tlak je jinde. Takový nebyl třeba ani v Glory, který nesledovalo tolik Čechů. Nebyl tam takový nátlak od lidí.

Co jste říkal na to, když vám jako nástupovku hráli úplně jinou skladbu?

Ani nevím, co to bylo. Nas*alo mě to hodně, pos*ali to...Ale co se dá dělat, stane se. Je to technický problém, jsou to také jen lidi.

Co vám v tu chvíli běželo hlavou?

Lekl jsem se. Začal jsem trenérům nadávat, co to je...Byla to ještě snad nějaká ruština nebo co to bylo. Já ale za to nemůžu, snad to fanoušci pochopí.

Už jste to někdy v kariéře zažil?

Jednou se mi to stalo v cizině. Něco v písni bylo sprostého, museli to vystřihnout, ale neřekli mi to. Je ale fakt, že to člověka rozhodí. Je to Štvanice, kde je asi nejlepší atmosféra ze všech galavečerů. Ten nástup jsem si chtěl užít, takhle to nešlo. Ještě to byla pomalá písnička, přičemž já jsem takový, že tam potřebuji naběhnout a zahřát se. Výkon to naštěstí neovlivnilo, možná to k němu naopak pomohlo

Po duelu jste gestem rukou ukazoval, že chcete pás. Míříte tedy za titulem?

Šel jsem po něm už předtím, ale nepovedlo se to. Mám na to výkonnost a když ta možnost bude, tak bych do toho šel. Co jiného ještě můžu ve svých 34 letech získat? V K-1 jsem to dotáhl daleko, ale teď tady nejsou nabídky. A když ano, tak za směšné peníze, které by mi ani nepokryly práci, kterou musím kvůli tréninkům pustit. MMA mě baví, ale furt jsem v tom začátečník. Doufám, že to fanoušci trochu pochopí. Je to trochu jiný sport.