Táto, táto! Slyšel český oblíbenec. Last dance pro něj skončil smolně

„Táto, táto,“ ozývalo se od malého chlapečka zpoza klece. Petrášek svého milovaného syna dobře slyšel a chtěl mu udělat radost vítězstvím. Jenže ve druhém kole přišlo překvapení, a to ještě umocněné faktem, že polský bijec Strzelczyk dokázal zvítězit i přesto, že za téměř sedm minut boje zasadil jen jeden přesný úder, a jeho obličej přitom vypadal značně potlučeně. „To ale nic neznamená,“ uznal Petrášek, který svou kariéru zakončil s bilancí 13 výher a 9 porážek.

I když to nedopadlo podle mých představ, zápas jsem si užil. Doufal jsem ve vítězství, ale i tak to bylo skvělé. Lidé mi dali obrovskou podporu. Jen škoda, že to nebyla vítězná tečka.

Mrzí mě, že jsem prohrál, což platí o každém mém prohraném zápase. Dnes na to ale koukám už trochu jinak než dřív. Předtím to bylo tak, že když jsem prohrál, tak mě to hodně vracelo zpátky a chtěl jsem v tom sportu něco dokázat. I kdybych dnes vyhrál, věděl jsem, že bych do dalších zápasů už nenastoupil. Mrzí mě to, ale zároveň vím, že je to jen sport. Nikdo neumřel a mám zdravé děti. Říkám si, že je to to nejdůležitější, i když vím, že to zní jako klišé.

Určitě jsem udělal chybu, když jsem podcenil jeho arm bar. Měl jsem z toho vylézt a přelézt nohy. Trefoval jsem docela tvrdé údery a připadalo mi, že je lehce nahulený. Podcenil jsem to, byla to úplně školácká chyba. Nejhorší na MMA je, že člověk je takhle blízko, a přitom tak daleko. Škoda, že to nevyšlo.

Viděl jsem to. Ale to nic neznamená, to on vyhrál. Ukazuje to, jak je dobrý zápasník. Nastoupil do druhého kola a pořád bojoval.

To se asi nedá úplně popsat, bylo to skvělé. Myslím si, že si to malej užil, a já na to budu vzpomínat do konce života. Až si to on sám uvědomí, protože je teď maličký, a ještě tomu tolik nerozumí, věřím, že z toho bude mít radost.

Ještě jsem ho neviděl, šel jsem hned na kapačku, protože jsem byl hodně vyždímaný a nechtěl, aby viděl, že jsem úplně v háji. Zápas ale viděl. Řval tam: Táto, táto. I když to nedopadlo podle představ, bylo to fakt super. Ty děti… to je něco úžasného.

Všechna slova, a to už když vyhlašoval zápas, byla neuvěřitelná. Jsem za to hrozně rád. Doufám, že to tak kluci opravdu cítí. Že ta moje cesta pro ně něco znamenala. Pro mě totiž znamenala hodně. Byl to můj život. Až na ten konec to bylo nádherné.

Jo, jsem za to rád. Když jsem se s někým potkal, první otázka vždycky směřovala k tomu, kdy budu mít další zápas. Nikdo se mě vlastně neptal, jak se mám. Jsem rád, že jsem to mohl ukončit tímhle způsobem a že všichni vědí, že je to definitivní konec. Tyhle otázky už teď nepřijdou.

To uvidíme, ale chtěl bych se tomuto sportu věnovat dál. Chci trénovat a možná mít i své svěřence. Když se nebudu soustředit jen na sebe, mohl bych předávat zkušenosti dál. Nejsem úplně zápasový typ, ale myslím si, že zkušenosti z tréninků a kempů mám a mohl bych je předat těm klukům. Zároveň se chci hodně věnovat rodině. Během přípravy se o všechno starala moje žena, která to se mnou opravdu neměla jednoduché. Chci jí teď vrátit to, co pro mě udělala, a dopřát jí odpočinek. Bylo to opravdu náročné.

Myslím si, že jo. Už to se mnou bylo k nevydržení. Já jsem to vždy „pytlíkoval“ s prací, protože když v MMA nejsi tak úspěšný, musíš mít hodně práce, abys vydělal peníze a zabezpečil rodinu. Pro mě je důležité, aby doma byla vždy plná lednice. A tím, že to teď nebude takhle rozpytlíkované a nebudu neustále pendlovat mezi prací a tréninky, věřím, že jsou rádi, že budu mít víc času na rodinu.

Ničeho, opravdu. Ten sport mi dal strašně moc a jsem za to nesmírně vděčný. Nikdy jsem v ničem vyloženě nevynikal, dokud jsem nezačal dělat právě MMA. Mám pocit, že jsem z něj vytěžil víc než kdokoli jiný.

Chtěl bych zápasit třeba v grapplingu a zlepšit se v něm. Vždy mě to bavilo, ale nemohl jsem se tomu věnovat naplno, protože v MMA je spousta dalších aspektů. Teď bych se na to mohl víc zaměřit.