Článek
Co pro vás nové angažmá znamená?
Novou motivaci, výborné zázemí, skvělá kola. Stávám se součástí špičkového týmu, aniž bych to očekávala. Hodně se na nový tým těším a věřím, že nikoho nezklamu.
Splnil se vám sen?
Na to, aby se mi úplně splnil, bych potřebovala ještě pár výsledků. Dostala jsem se do týmu, kde je absolutní špička a teď jde o to, abych závody končila na příčkách adekvátních velikosti týmu.
V roce 2005 jste byla juniorskou mistryní světa, všichni vám předpovídali velkou budoucnost, ale postupně jste se zasekla. Dá se říct, že v minulé sezóně nastal zlom a škrábete se znovu nahoru?
Snad ano. Před dvěma a půl lety jsem byla úplně dole. Začala jsem spolupracovat s trenérem Karlem Martinkem a on mě dokázal dostat zpátky. Na rovinu mi řekl, jestli chci dělat modelku, studovat nebo ještě trénovat. Vybrala jsem si třetí možnost a díky němu jsem byla vloni čtvrtá na mistrovství Evropy a sedmá na mistrovství světa.
Věříte v další zlepšení?
Doufám, že se neškrábu tam, kde byla stará Tereza, ale tam, kde ještě stará Tereza ani nebyla. Věřím, že teprve přichází kariéry Terezy Huříkové jako osobnosti a ne jen Terezy Huříkové coby studentky sportovního gymnázia jako dřív.
Kam se drápe nová Tereza?
Přála bych si dostat se na bednu ve Světovém poháru, Aspoň jednou v sezóně bych tam chtěla stát. Když se mi nedařilo, přišlo mi, že první desítka je skoro zakletá. Když jsem v ní jezdila v roce 2007, zdálo se mi, že jsem se tam dostala úplně zadarmo. Ale abych tam byla zpátky, musela jsem dřít jako mezek. Teď vidím, že to jde a chci navázat na loňskou sezónu. Je mi ale jasné, že mě čeká ještě spousta práce.
Na stupně vítězů chodí ve Světovém poháru v cross country pět nejlepších. Myslela jste tohle pódium nebo první trojku?
Šťastnější bych byla za tu klasickou bednu, ale být na svěťáku do pětky je pořád fantazie. Jdu do toho s pokorou a je mi jasné, že hned na prvním závodě budu o třídu jinde a bude to z mé strany luxusní. Trenér mi furt říká, že všechno je o tvrdé práci a ne vždycky to jde, jak si představujete. Konkurence je obrovská a prvních patnáct holek je strašně vyrovnaných.
Cítíte určitou paralelu s Jaroslavem Kulhavým. On byl taky juniorským mistrem světa, pak zažil sešup, dostal se znovu do špičky a teď je znovu světová extratřída.
Možná dělám podobné kroky jako on kdysi, ale po výsledkové stránce mi do něj chybí strašně moc. Jsem ráda, že jsem se s ním sešla v jednom týmu a bylo by krásné, kdybych se mu jednou výsledkově přiblížila.