Pocítil jsem opravdovou velikost Gira, přiznává Vacek. Pořád sní o vyhrané etapě

Samozřejmě trochu unaveně. Protože jsme závodili velice aktivně, nikdo z týmu neměl moc šanci si odpočinout. Takže už je to dost cítit, ale není to ještě ten stav úplného vyčerpání, který jsem měl například při poslední týdnu na Vueltě. Samozřejmě vím, že nás to nejtěžší ještě čeká, ale nohy jsou zatím skvělé a vše zvládají v pořádku.

O takovém startu se nám ani nesnilo. Byl na nás velký tlak, navíc jsme vezli růžový trikot, takže na nás byla upřená velká pozornost. Mads Pedersen dokázal vyhrát tři etapy, teď s ním budeme hájit cyklámenový dres. A Giulia Cicconeho chceme dostat na pódium.

Samozřejmě mám sen, že se mi zde ještě povede vyhrát etapa. Je to jeden z mých velkých cílů. Ale vím, že momentálně se jede o pódium a nemůžu úplně počítat s tím, že se mi celý tým obětuje. Vím, že když bude možnost, tak mi určitě pomohou, jak jen to půjde, ale přece jen musíme chránit dres a celkové pořadí. Takže počítám s tím, že když dostanu volnou ruku, budu si muset poradit sám. Zatím nemám vytipovanou etapu, spíš asi půjde o takovou spontánní akci.

Cítil jsem se dobře před etapou i během ní. Měl jsem v nohách vítězství. Ale bohužel mě zdržel pád ve druhé šotolinovém sektoru a naše druhá skupina pořád ztrácela asi 40 sekund. Chtěl jsem jet tempo pro Cicconeho, ale najednou jsem ze skupiny nevědomky odjel. Přiblížil jsem se na dohled k vedoucí čtveřici, jenže sportovní ředitelé mi říkali, že mám počkat. Čekal jsem a čekal, ale pořád nic, tak jsem se sám rozhodl, že dojedu první skupinu a zabojuju o vítězství.

Čekáním jsem ztratil nějaký čas a nestihl jsem se docvaknout do konce sektoru. A pak mě to stálo ještě více sil se dotáhnout. Následně jsem si nestihl moc odpočinout a hned se začalo nastupovat. Pak už jsem trpěl. Co se dá dělat. Byl jsem trochu zklamaný, ale nechal jsem tam všechno.

Speciální. Úžasný pocit, že se mi to po Vueltě povedlo i na Giru. Samozřejmě jsou s tím spojené i mediální povinnosti a rozhovory, což není pro hlavu úplně snadné, ale je to součást práce. Pozornost je tu celkově daleko větší než na Vueltě. Musím říct, že jsem v tom pocítil opravdovou velikost Gira. Také mi raketově vzrůstají čísla na sociálních sítích, ale snažím se na to moc nekoukat a nepoužívat zbytečně telefon.

Snažil jsem se vyhecovat co nejvíc lidí, aby dorazili. Zatím je vidět spousta českých vlajek, čehož si moc vážím – a opravdu tu podporu cítím. Atmosféra je tady celkově skvělá, Italové umí být opravdu fanatičtí. A když se k tomu přidá, že ještě vidím své jméno na silnici a české vlajky, tak mě to opravdu žene kupředu. V neděli jsem navíc měl u trati i část rodiny. Bohužel stáli v místě, kde jsem byl zrovna dost na limitu, po nástupu Del Tora. Takže jsme zrovna nezvládli navázat oční kontakt, ale i tak to pro mě znamená hrozně moc.

Mohl jsem se déle vyspat. Měl jsem dost mediálních povinností, ale vyrazil jsem i na dvě hodiny na trénink, je potřeba roztočit nohy i během volného dne. Zašel jsem taky na masáž, která byla delší než po etapě. Celkově je tu o nás fantasticky postaráno. Máme tady nutriční specialisty, kteří nám přesně určují počet kalorií, sacharidů a dalších složek. Nosíme si na jídlo váhy a vážíme to všechno na gramy. Skvělý servis.

Sice mi více svědčí kratší časovky, ale neměl by to být žádný problém. Říkal jsem už před začátkem sezony, že se chci na časovky dlouhodobě zaměřit a dokázat z nich vytěžit ještě lepší výsledky. Těším se. Konkurence je samozřejmě velká, ale věřím, že se můžu rovnat s těmi úplně nejlepšími. Top pětka by znovu byla hezká, ale mířím ještě o něco výš. Vím, že mám skvělé nohy, a musím to prodat.