Hlavní obsah

Růžový trikot pro lídra Gira musel posvětit Mussolini. Kdo z Čechů jej vybojoval?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Růžový trikot pro nejsilnějšího muže pelotonu? „Je to zženštilé," argumentoval Benito Mussolini, když v při italském Giru chtěli lídra závodu prezentovat v barvě, na níž se tiskne deník La Gazzeta dello Sport. Jenže organizátoři potřebovali svolení státu, a to v roce 1931 představovalo značnou potíž.

Foto: Gian Mattia D'Alberto, ČTK/AP

Cyklisté na startu páté etapy Grio D´Italia

Článek

Ředitel závodu Armando Cougnet a šéfredaktor deníku Emilio Colombo argumentovali, že růžový trikot je logickou volbou. Il Duce dlouho protestoval. A když svolil, tak měl podmínku, že na dresu bude symbol fašismu. Ideologie, kterou Mussolini hlásal.

Jako první trikot navlékl tehdejší italský mistr Learco Guerra. Trasa tehdejšího Gira byla nebývale rovinatá. Pamětníci s odstupem poukazovali, že organizátoři ji „ušili" na míru svému favoritovi.

Guerra vyhrál první etapu a navlékl se do růžového. O dva dny později ale lídr v maglia rosa dokončoval etapu v slzách po totální fyzickém výbuchu. Ale dokázal se otřepat, vyhrál další dvě dějství Gira a jel v růžovém. Tou dobou už nebyl v pelotonu kvůli pádu Alfredo Binda, tou dobou čtyřnásobný šampion etapové bitvy pod Apeninami.

Jenže při etapě do Janova jeden z fanoušků běžel vedle kola Guerry, kterého neohrabaným pohybem shodil. A tak se začalo řešit, zda není růžový trikot prokletý. Nakonec byl jako vítěz ročníku, kdy žádná etapa nebyla kratší než 200 kilometrů, korunován v Miláně Francesco Camusso.

Od té doby se stala růžová symbolem neutuchající touhy alespoň jednou v průběhu května tenhle trikot obléknout. A dostat se na titulní stránky všech italských novin, sportovních časopisů po celém světě a televizních zpravodajství.

Foto: Massimo Paolone, ČTK/AP

Caleb Ewan si spurtuje pro vítězství

Podařilo se to i jednomu českému cyklistovi. V roce 2000 jel Jan Hruška v dresu Vitalico-Seguros. Tehdy pětadvacetiletý cyklista senzačně ovládl první etapu a snímky, jak pózuje v růžovém dresu s pozadím Vatikánu, kde byl finiš, obletěly svět.

„Oblékání do růžového a tu cestu na podium si vůbec nepamatuji. Byl jsem v euforii," zavzpomínal Jan Hruška v rozhovoru pro welovecycling.cz. „Trasa prologu byla kráká. Mastné úzké cesty, nepříjemné zatáčky. Projel jsem si celou trať několikrát, znal jsem ji dokonale. I přesto jsem si pak jednou škrtnul ramenem a podruhé pedálem o nějaký barák," říkal.

Tehdy šlo o dokonalý šok. Na startu totiž byly časovkářské hvězdy té doby. Paolo Savoldelli, Bradley McGee, Mario Cipollini, José Luis Rubiera, Davide Rebellin, Sergej Goncař, Alessandro Petacchi a mnozí další.

„Mrzí mě, že jsem nevyhrál o dvacet let později. To by sociální sítě přetékaly fotografiemi. Tenkrát mi zavolalo pár novinářů, fotek mám snad sedm. A video? Na youtube je dojezd v šílené kvalitě," směje se Jan Hruška.

Foto: Jennifer Lorenzini, Reuters

Francouz Arnaud Démare v cíli jako vítěz další etapy Giro d'Italia.

V další časovce Gira 2000 skončil druhý, předposlední den Gira pak vyhrál horskou časovku, čímž znovu způsobil dokonalý šok. „Ale já jsem se několik etap šetřil. I sportovní ředitelé mi říkali, ať si v kopcích vystoupím z tempa, že je jedno kolikátý budu. Byl jsem odpočinutý, nejel jsem na celkové pořadí," vzpomíná Hruška.

A přiznává, že ač absolvoval všechny Grand Tour, které jsou v kalendáři, právě bitva o maglia rosa mu k srdci přirostla nejvíce. „Líbí se mi italská mentalita, krásné cesty, serpentiny, italské vesničky. Když to trošku přeženu, vpředu se dře, vzadu v balíku se zpívá."

Reklama