Článek
Už loni závodní truck otestoval, a tak může s dakarským speciálem srovnávat. „Je to jiné, ale přitom do určité míry stejné. Pořád je to kamion. Kabina je jinak uzpůsobená, takže jsem se musel hlavně zorientovat. V samotné jízdě tolik překvapení nebylo, ale rozdíl je třeba v přetížení, které je na okruhu opravdu cítit, v terénu se spíš potýkáme s nárazy,“ říká Macík.
Ten je samozřejmě ve stálé fyzické přípravě, která je při dvoutýdenní šichtě na Dakaru klíčová, navíc trénuje na okruhu v Sedlčanech či Tunisku. Teď ale kvůli klání v Mostě přidal také samostudium. „Jak co nejefektivněji projíždět zatáčky, jak se vůbec chovat v soubojích kolo na kolo. To jsou věci, které v terénu tolik nevyužijete, tak kolem vás nikdo nejede, jen občas potkáte jedno, dvě auta a spíš řešíte, jak se dostat přes dunu.“
Něco si ale z rallye přenese i na asfaltový okruh. Jak sám říká, bude to vytrvalost a tvrdohlavost. „Když si za něčím jdu, chci toho dosáhnout. A i tady bude důležitá týmová spolupráce. Přestože v kabině se mnou nikdo není, tak je potřeba souhra celého týmu, aby vše šlapalo.“
Jaký má pro příští víkend cíl? „Dojet,“ vykřikne se smíchem. „Ne, snažím se poctivě připravovat a pořád je to kamion, takže vím, co dělám. Chci využít co nejvíc šancí dostat se dopředu, realisticky chci bojovat o první desítku,“ dodává.
