Článek
Jak regenerujete a jak jste trávil první dny po konci Tour?
Aktuálně jsem v Belgii u přítelkyně. Po Tour de France jsem jel jedno kritérium, ale jinak mám úplné volno a na kole moc nejezdím. Takže si užívám klid a nechávám nohy trochu zchladnout. Jsem rád, že si po tom měsíci trochu odpočinu od týmu. Nemám od něj žádný plán, program si určuji sám.
Jak jste se během kritéria cítil?
Ona je to spíš než závodění na okruhu taková zábava pro fanoušky. Bylo to nějakých 83 km na dvoukilometrovém okruhu. Se mnou tam byli někteří týmoví kolegové, kteří na Tour nejeli a naopak závodníci, se kterými jsem se tam bavil. Celkově jsem si to užil.
Jak teď trávíte volno?
Popravdě se vracím do nějakého normálního rytmu. Teď jsem u přítelkyně, tak pojedeme spolu do města. Na kole nejezdím, ale přítelkyně taky závodí na kole, tak jí pomáhám. Vlastně si od závodů neodpočinu, což není ideální, ale pro mě je hlavní, že trávím čas s ní. Plánuji brzký návrat do Česka, abych viděl rodinu a začal naplno trénovat.
Jaký máte program na druhou polovinu sezony?
Nemůžu to říct úplně konkrétně, protože to tak máme nastavené v týmu, ale můžu říct, že první závod po Tour pojedu 15. srpna v Belgii Franco-Belge. To je víc klasikářský závod, ale já se těším na návrat k jinému stylu závodění. Později to bude směs jednorázovek. Nevím, jak bude vypadat závěr sezony, ale už tam tolik závodů nebude.
Vuelta vás neláká?
Ano i ne. Mně se Vuelta minulý rok strašně líbila, ale připravuje se na ni druhá část týmu. Kdyby se někomu z nich něco stalo, je možné, že bych pár dní odjel místo něj. Ale celou Grand tour bych nejel.
Zpět k Tour de France. Jak byste svou premiérovou účast shrnul?
Byl to super zážitek. Pořád mě mrzí pád v 17. etapě, kvůli němuž jsem přišel o dobré umístění. To k cyklistice ale patří. Někdy má člověk štěstí a jindy ne. Celkově ale jako tým slavíme obrovský úspěch. Nikdo nepočítal, že by můj týmový kolega Oscar Onley mohl skončit čtvrtý v celkovém pořadí. Měli jsme samozřejmě ambice, že se bude držet špičky, ale spíš měl bojovat o etapová vítězství. Snažili jsme se, aby neztrácel čas a on měl takovou formu, že bojoval o pódium. Přestože to znamenalo, že musíme být každý den hodně ostří, užili jsme si to.
Co jste říkal poslední etapě, která byla kvůli dešti neutralizovaná a jezdila se přes Montmartre?
Nedokážu si představit, že by se etapa počítala do celkového pořadí. Podle mě byla neutralizace správné rozhodnutí. Asi prvních 15 kilometrů jsme jeli pomaličku, protože se pořizovaly fotky, ale pak už se nasadilo tempo. Přestože jsme měli gentlemanskou dohodu, že se bude závodit až po prvním průjezdu páskou, tak jsme už přes Louvre letěli padesátkou, což bylo trochu zvláštní, ale chápu, že každý chtěl být na správné pozici.
Jak se vám v Paříži jelo?
Mně osobně by víc seděla ta etapa bez výjezdů na Montmartre, ale jsem rád, že jsem ji takto zažil. Atmosféra byla neskutečná, divácky nejlepší za celou Tour. Samozřejmě na některých kopcích to bylo taky skvělé, ale na Montmartru to byl prostě kotel. Někteří závodníci byli proti této změně trasy, já jsem k tomu přistoupil neutrálně, ale z pohledu diváků to muselo být boží.
Po celou Tour byla v kopcích podél silnice spousta českých vlajek, jak jste to vnímal?
To bylo jedno z největších překvapení. Na všech těch velkých stoupáních byla česká vlajka každých asi 400 metrů. Ani mí týmoví kolegové tomu nemohli uvěřit. Hodně si toho cením a byl super pocit, když mi někdo fandil česky. Nečekal jsem, že by se tolik lidí sbalilo a jelo přes celou Evropu fandit na Tour, aby stáli u silnice a čekali na těch pár minut, kdy kolem nich projedeme. Nikdy jsem něco takového nezažil. Že jsou čeští fanoušci na Czech Tour je logické, ale v zahraničí jsem jich tolik nikdy neviděl.
Jak jste vnímal sprintové dojezdy?
Na Tour je obrovská rychlost. Letos tam byla spousta sprinterů a jednoduše jsou dojezdy chaos. Na druhou stranu v tom je i nějaký řád. Všichni k sobě mají respekt, který ale na konci etapy úplně zmizí, protože vyhrát chce každý. Já jsem měl dobrou podporu týmu, který mi usnadnil závěrečnou práci.
Vy jste třikrát spadl, ale nic vážného se vám nestalo, že?
Poprvé to bylo, když spadl závodník přede mnou a já jsem už nemohl reagovat, tak jsem přepadl přes něj, ale dopadl jsem na nohy. Tam se mi nic nestalo. Podruhé to bylo v etapě, v níž jsem skončil čtvrtý. Za to jsem taky nemohl. Ten pád byl nejhorší. Narazil jsem si ruku a odřel dlaň, ale nijak mě to neomezilo. Potřetí jsem se docela dlouze sklouzl po zadku na mokré silnici. Měl jsem velké štěstí, protože ani tady se mi vlastně nic nestalo. Kombinéza je z dobrého materiálu, takže se ani neprotrhla a nejspíš mě trochu zachránila ta voda.
Co vám běželo hlavou, když jste se klouzal po silici?
Když už jsem po tom zadku jel asi dvacet metrů, tak jsem si říkal, že zítřejší horská etapa nebude moc příjemná (směje se). Do vysílačky jsem křičel Tobimu (týmový kolega Tobias Lund Andresen), aby sprintoval sám a on nakonec dojel třetí, i když to původně měl jen rozjíždět.
Je nějaký speciální okamžik z Tour, na který budete vzpomínat?
Je to souhrn momentů s týmem mimo kolo. Ať už na večeři nebo v autobuse. I když jsme byli unavení, užili jsme si to. Také pro mě hodně znamenalo, že se na mě přijela podívat rodina. Především mě potěšil dědeček, který byl na Tour poprvé. Vypíchnout jeden moment ale asi nedokážu. Byl to kompletní balíček zážitků. Ukázalo mi to, že se vyplatí se celý rok připravovat a makat, protože to pak stojí za to.
