Víc než Tour de France není, ví před premiérou Bittner. Láká ho i žlutý dres: Šance existuje

První náznaky přišly už v zimní přípravě, což mi do hlavy zasadilo semínko – a fakt jsem se tam chtěl dostat. Pravděpodobnější sice byla Vuelta, ale tým byl spokojený s tím, jak jsem jezdil. Tak mi před necelými dvěma měsíci řekli, že můžu počítat s Tour. Od toho se pak odvíjela i příprava.

Ještě si to moc neuvědomuju. Tour de France zná úplně každý laik, víc v cyklistice není. Je to pro mě ještě větší splněný sen než Vuelta. Tour jsem už odmala sledoval v televizi a teď se postavím na start. To už něco znamená. Navíc za mnou dorazí i rodina. Děda je velký fanda cyklistiky a během Tour se neodlepí od televize, teď mě bude moc vidět na vlastní oči. Stejně jako rodiče i bratranec, to je super. Moc se na to těším. Budu na to vzpomínat celý život. Snad to tedy nebude poslední příležitost.

To úplně nedokážu říct. Třeba top pětka v etapě by byla boží. Ale hlavní je, abych věděl, že jsem předvedl co nejlepší výkon a líp to prostě nešlo.

Samozřejmě je to velké lákadlo. Ta příležitost je pro sprintery obrovská a je super, že ta šance vůbec existuje, protože to nebývá zrovna často. Vím, že procento pravděpodobnosti je hodně malé, aby někdo hned při své první etapě na Tour de France tu etapu vyhrál. Podobně se asi nečekalo, že vyhraju etapu na Vueltě. Šance určitě není nulová. A myslím, že někdo ze sprinterů může mít žlutý dres ještě i po druhé a třetí etapě.

Je to super pocit a obrovská výzva. Navíc týmy jako Alpecin nebo Quick-Step se teď závěrů rozhodně nebojí a je to s nimi dost ostrý boj o místo. Ale věřím, že jsem na to připravený. A že jsem rychlejší než loni.

Budeme si navzájem pomáhat s Tobiasem Lundem Andresenem. Jsme typově podobní. On je trochu lepší v těch kratších kopcích, takže druhá etapa bude spíš na něho, pro mě pak možná zase ta třetí. Každopádně hned první týden budeme mít oba tři příležitosti jet na výsledek, což je super.

Snažil jsem se samozřejmě o nějakou výhru, mnohokrát to bylo těsné, ale bohužel tak to je. Věřím však, že to může přijít v určitý hezký moment. Jedu na Tour s ambicí nějakou etapu vyhrát. To je také důvod, proč mě tam tým vůbec posílá, jinak bych tam nemusel vůbec jezdit. Jsem sám moc zvědavý, jak to bude vypadat, protože sprinterská konkurence je obrovská. Ale věřím, že můžeme příjemně překvapit.

Vůbec, a toho si cením. My už si na sebe dost tlaku vyvíjíme sami. Kdyby se přidalo ještě vedení, ničemu by to nepomohlo, navíc když máme tak mladý tým a většina z nás jede na Tour poprvé. Samozřejmě nám hrozí, že se nám nepovede udržet ve World Tour, ale pořád se snažíme zajíždět co nejlepší výsledky a snad to klapne.

Ani ne, když už jsem loni zvládl Vueltu. Samozřejmě těžko říct, jak se dá zvládnout časový limit, když vepředu jede Vingegaard s Pogačarem. Ale bude tu víc sprinterů než na Vueltě, takže snad nebude problém najít nějakou skupinku a „v klidu“ dojet do cíle. Ale těší mě, že se v delších kopcích cítím lépe než loni.

Jsme na to nachystaní. Kombinézy jsou z lehčího materiálu, máme studenou vodu, led za krk nebo do podpaží i vychlazené ionťáky. Posledních pár týdnů je navíc v Evropě hodně teplo, takže jsem si na to už celkem zvykl. Pomáhá mi i trénink na trenažéru. Vždycky po venkovní vyjížďce na něj ještě sednu. Stačí pět minut, ale rampa v obrovské intenzitě. Tepovkou se dostanu na 185 nebo 190 tepů. A čekám, až se uvařím, protože teplota těla se vyšplhá na 38,5 nebo i 39 stupně. To už není moc příjemné. (usměje se)

Teď jsem na hranicích Belgie a Nizozemska u přítelkyně, ve známém prostředí, což je fajn. Ve středu odpoledne se přesunu do Francie, sejdu s týmem na hotelu, a ve čtvrtek nás už čeká v Lille týmová prezentace. Pak jeden den tréninku a start, už se to rychle blíží.