Loajální Vacek bez vítězství, i tak slyší jen chválu: Role mě limitovala, ale výhry ještě přijdou

Bylo velmi úspěšné. Vyhrát šest etap a přivézt do Říma fialový dres, to se jen tak nevidí. Na všech stranách panuje velká spokojenost. Hodně nám pomohl už povedený začátek, kdy jsme získali růžový trikot. Pak jsme se vezli na vítězné vlně a sbírali další úspěchy. Pořád jsme neměli dost. Užívali jsme si to. Krásné závodění.

Byl jsem vždycky jeho poslední pomocník, takže jsem měl samozřejmě radost, že jsem mu mohl pomoct. Na úvod nám seděla spousta etap a dokázali jsme závěr vždycky dobře zvládnout. Nechal jsem tam pro Madse maximum, protože vždycky, co řekne, to na sto procent platí. Spolupracuje se s ním výborně.

Hlavně jak být lídrem, jak se chovat v určitých těžkých momentech, třeba když už nemáte k ruce domestiky. Snažím se od něj pochytit zejména tu mentalitu vítěze. On je prostě pravý lídr, nikdy nepanikaří. Přemýšlí hlavou, ne silou. Navíc je skvělý učitel, všechno mi ochotně vysvětlí, toho si dost cením. Bere mě jako svého nástupce, protože jsme hodně podobné typy. On je tedy silnější ve sprintu, ale jinak máme podobné kvality.

Já jsem samozřejmě věděl, že mě čeká spíš role takového univerzálního domestika pro Pedersena i Giullia Cicconeho. Jasně, byl jsem trochu limitovaný, ale já jsem absolutně loajální. Svoje šance jsem taky dostal, ale bohužel vždycky mi kousek chyběl. Někdy i kvůli smůle.

Asi druhá časovka, kdy jsem se cítil výtečně, ale začalo mi pršet. Ve třinácté etapě jsme pak neplánovaně zaútočili s Bardetem, ale těsně to nestačilo. Já si každopádně nic nevyčítám. Věřím, že postupem času taky začnu vítězit a už brzy přijde výhra i na Grand Tour.

Samozřejmě je to super, pozitivní ohlasy mě nakopnuly. Dostával jsem spoustu hezkých zpráv. Těší mě, že jsme s Madsem dokázali fanoušky pobavit. Užíval jsem si to.

Nabalovala se, ale to je pro všechny stejné. V úvodu jsme skoro každou etapu jeli na výhru, takže jsme silami rozhodně nešetřili. V závěru už nám moc energie nezbývalo. A po každé etapě jet ještě dvě hodiny na hotel bylo vysilující. Ale když se daří, nálada v týmu je skvělá a člověk únavu ani tolik nevnímá. Pozitivní rozpoložení bylo klíčové. Měli jsme skvělou partu. Po večeři jsme seděli klidně ještě dvě hodiny u stolu a jen tak kecali. Úžasná atmosféra nám dost pomohla.

Giro je podle mě trochu větší chaos, protože se jede na začátku sezony. Všichni už jsou nadržení a motivovaní závodit. Ve sprintech to byl o dost nervóznější boj. Lišil se taky profil, na Vueltě byla hromada kopců, zatímco teď mi sedělo více etap.

To ukáže asi až čas. Ale cítím, že jsem zase o něco vyzrálejší, nasbíral jsem cenné zkušenosti. Zároveň vím, na čem ještě musím zapracovat. Potřebuju do sebe dostat větší cit, abych poznal, kdy je správná chvíle nastoupit, kdy můžu zabojovat o výhru. To ale asi přijde až s roky závodění.

Jen samé pozitivní věci, že to bylo super Giro a bavilo je se na to koukat. Jsou se mnou spokojení, já v týmu taky. Chtějí si mě nechat, což mě těší.

Moc o tom nemůžu mluvit, ale už teď vím, že nejméně příští dva roky v týmu zůstanu. Aktuálně řešíme podmínky. Ale Giro mi určitě ve vyjednávaní pomohlo.

Za dva týdny mě čeká jednorázovka v Dánsku, pak mistrovství republiky. V červenci pojedu buď Kolem Valonska, nebo Kolem Rakouska. To ještě probereme s vedením týmu. Ale každopádně to budou závody, kde bych mohl být lídrem a jet na své výsledky. To je velká motivace a věřím, že tam se vítězství dočkám.