Hlavní obsah

Sport, nebo medicína? Havlas zvládá oboje. Vánoce budou perné, ví

Aktualizováno

Spojit vrcholový sport a studium? Náročné, ale zvládá to řada reprezentantů. Skloubit vrcholový sport a studium tak náročné školy jako je medicína? Takové výzvy už se chopí jen pár odvážlivců. Jedním z nich je Matěj Havlas, dvojnásobný juniorský mistr světa, který si v Helsinkách odbývá premiéru na dospělém šampionátu.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Útočník Matěj Havlas při zápase s Norskem.

Článek

Helsinky (od našeho zpravodaje) – Prožívá podzim plný změn. Začátkem října nastoupil na II. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a o pár dnů později si odbyl při Euro Floorball Tour v Plzni premiéru v reprezentačním áčku. A od té doby se nezastavil…

„Snažím se to skloubit, jak to jde. Tady na mistrovství na to nemám moc čas, ale až přijedu, tak kolem Vánoc mě čeká perných pár týdnů,“ očekává útočník střešovického Tatranu.

Volbou medicíny navázal na své rodiče. Maminka je rentgenoložka, tatínek přednostou dětské a dospělé traumatologie v Motole. „Ještě vůbec nevím, na co bych se chtěl specializovat. Každopádně ortoped nezní úplně špatně,“ přemítá devatenáctiletý Havlas.

Zatím se v oboru spíše rozhlíží, učí se latinské výrazy. „Prvák je hlavně o anatomii, histologii a biologii. Mě lidské tělo vždycky zajímalo, jak funguje, ta práce mi dává smysl a moc si nedovedu představit, že bych studoval něco jiného,“ přiznává Havlas.

Jenže na jeho úrovni už florbalová příprava vyžaduje dost času. Informace ostatně mohl sbírat od Jana Kolíska, který byl v Tatranu kapitánem. Na škole ještě florbal zvládal hrát, po dostudování už ale dostala přednost práce lékaře.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Útočník Matěj Havlas při zápase s Norskem.

„S Honzou jsme se o tom bavili, nápor byl tak velký, že to skoro skloubit nešlo. Záleží také na specializaci, uvidím, jak se s tím popasuju já,“ přemítá. „Každopádně je to jiné než na střední, kde jsem se na učení podíval před testem. Teď se učím fakt každý den,“ přiznává.

Neopouštějí ho ale ani florbalové ambice, však je s Filipem Formanem jediným, kdo se může chlubit dvěma juniorskými zlaty, dvakrát si už v Helsinkách krátce zahrál za EräViikingit. „Teď jsem to odsunul stranou, ale sen zahrát si v zahraničí je pořád aktuální,“ přiznává.

V dnešní době se dá zahraniční angažmá pojit studiem díky nejrůznějším studijním programům. „Chci na to co nejdřív kouknout, jestli nějaká příležitost je. A když bude, tak ji chytnu za pačesy,“ plánuje.

Nejdřív má ale v plánu přispět svým dílem k tomu, aby se z Helsinek nevracela česká reprezentace s prázdnou. Byť seniorský florbal je o poznání tvrdší. „Bolí o dost víc, jsou to těžcí chlapy, ale s tím jsem počítal. Míň se běhá, víc je to o obraně a osobních soubojích,“ porovnává talentovaný Havlas.

Reklama