Hlavní obsah

Český útočník se učí s imigranty, uklízí a válí na hřišti: Prožívám tu teď nejlepší období!

10. 12. 2021 13:15

Mohl by vyprávět o tom, že florbal už dávno není takřka bezkontaktní sport. Ze zápasu se Švýcarskem Josef Rýpar si odnesl pěkný šrám na hlavě, ke konci se srazil se soupeřem koleny, vše přitom ze soubojů Nicolou Bischosfbergrem, s nímž ve švédském Linköpingu nastupuje v obraně.

Foto: Český florbal/Martin Flousek

Josef Rýpar (vlevo) při zápase s Lotyšskem.Foto: Český florbal/Martin Flousek

Článek

Helsinky (od našeho zpravodaje) - „Po zápase jsme byli trochu naštvaní, nechtěli jsme to hrotit, tak jsme na sebe jen mávli,“ dokládá reprezentační útočník, že v boji o světové medaile jdou klubové vazby stranou.

Rozpor mezi označením obránce Linköpingu a útočník reprezentace není chybou, Rýpar se skutečně musí při srazech národního týmu aklimatizovat na odlišnou pozici.

„Někdy je to docela problém,“ přikyvuje. „Když hrajete ve Švédsku deset zápasů na beku s defenzivními úkoly a ani se pořádně nedostáváte do útočných pozic, pak chvíli trvá, než si zase zvyknete. Ale teď už jsem v útoku zase zabydlený,“ ujišťuje před klíčovými duely světového šampionátu.

V Helsinkách zatím na gól čeká, přitom jeho parťáci z lajny vedou českou produktivitu: Filip Langer tu nasázel čtyři branky, Martin Beneš pět. Částečně je to dané i rozdělením úkolů ve formaci.

„Jsem trochu obranář, tak tvořím tu defenzivní část, ale snažím se tlačit i do útoku. Už jsme si vyjasňovali, že bych měl víc střílet, tak jsem se proti Lotyšům do toho tlačil trochu na sílu, bohužel to tam nepadlo. Tak snad v semifinále,“ doufá křídlo elitní formace.

Foto: Martin Flouek/Český florbal, ČTK

Josef Rýpar při zakončení v zápase s Norskem.Foto: Martin Flouek/Český florbal, ČTK

„Máme tam jedny z nejlepších hráčů v Česku, ať už Ondra Němeček na beku spolu s Ondrou Vítovcem, na centru Filip Langer jako univerzál, který je schopný všeho. A Marek Beneš, který si dovolí v soubojích jeden na jednoho takové věci, až si říkám, do čeho se pouští, ale on z toho pak dá gól,“ charakterizuje své parťáky.

Osmadvacetiletý Rýpar to z Orlu Hranice, kde začínal s florbalem, dotáhl až elitního týmu nejlepší soutěže světa. „Teď zažívám v Linköpingu asi nejlepší období,“ pochvaluje si působení ve městě, kde v minulosti dělali dobré jméno českému sportu hokejisté Jaroslav Hlinka s Janem Hlaváčem.

Teď má v podobě Matěje Jendrišáka a Josefa Rýpara české tahouny místní florbalový klub. „Za začátku byla aklimatizace na úplně jiné prostředí těžká, ale teď plním očekávání, s jakými jsem tam přicházel. Sedm zápasů jsme v základní hrací době neprohráli, při vítězství proti Falunu jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem,“ libuje si. „A po minulém Euro Floorball Tour už s Čechy Švédové víc počítají, co jsem četl jejich weby,“ hlásí.

Ano, Rýpar už pronikl do tajů švédštiny, byť si občas pomůže překladačem. „Máme to formou online výuky, jsou to kurzy pro imigranty, takže se setkávám s velkou škálou lidí. Ale baví mě to. Tím, že nemám úplně silnou angličtinu, jsem vlétl do švédštiny. Na rozhovory to ještě není, ale v šatně už ji používám,“ vypráví.

A když si náhodou není jistý, po ruce má Jendrišáka. jenž už ve Švédsku působí sedm let. „On mě do Linköpingu přivedl, zprostředkoval mi to, dělá pro mě spoustu užitečné práce. Na každé poradě sedím vedle něj, už ze mě může mít nervy, ale obrovsky mi pomáhá,“ cení si na dlouholeté české jedničce, která pod současným koučem Petrim Kettunen odmítla hrát v národním týmu.

Jendrišáka nepřemlouvá

„O reprezentaci se bavíme, ale ne o trenérech. Matěj sleduje zápasy, má velké povědomí o florbale, říká přínosné věci k mé hře. A jestli jsem ho přemlouval, aby se vrátil? Je mu 32 let, má své názory a já jsem spíš jeho žák, než abych ho přemlouval. To si musí vyjasnit on s trenérem,“ má jasno Rýpar.

Stejně jako jeho spoluhráči z Linköpingu má na částečný úvazek práci, Rýpar pomáhá v úklidové firmě. „Nebojím se zašpinit ruce, i v Česku jsem měl tři různé práce. Ale jasně, že bych se časem rád posunul,“ přiznává. Na jinou pozici, či snad k úplně profesionálním podmínkám, jaké hráči v některých švédských klubech mají?

„To by byl samozřejmě nejlepší scénář, ale rád bych se pracovně podíval i do dalších směrů. Hodně kluků u nás pracuje ve školství, protože kdo hraje nejvyšší soutěž, může učit tělocvik. Já mám k dětem dobrý vztah, už byly nějaké náznaky, že bych mohl vést florbalový kroužek, tak uvidíme po návratu ze šampionátu,“ dodává.

Reklama

Sdílejte článek