Článek
Z Nového Strašecí to dotáhla do elitní švýcarské soutěže, kde hraje už pátým rokem, nyní v dresu Zugu. A stala se reprezentační tahounkou, kdy svojí neúnavnou bojovností a napadáním dokáže motat hlavy soupeřkám.
Jenže před čtyřmi lety, kdy se nejen sportovní svět vzpamatovával z covidu, přišla zpráva, která jí změnila život. Svůj příběh pak popisovala pro platformu Women´s Power.
Zamířila tehdy na rutinní preventivní prohlídku, z níž se vrátila do Švýcarska. „Ale pak mi zavolala mamka, že se mám vrátit do Česka, protože cytologie byla špatná a musím na histologii,“ vybavuje si nepříjemný moment.
Opět sedla do auta a jela zpět. „Dodneška nechápu, jak jsem to mohla odřídit. Asi šest hodin v kuse jsem plakala. Když se řekne histologie, představíte si spoustu špatných scénářů,“ popisovala. Čekání na výsledky se vleklo.
Histologie odhalila CIN 3, tedy závažné buněčné změny s vyšší pravděpodobností, že se vyvinou ve zhoubný nádor děložního čípku. „Do týdne jsem zamířila na operaci. Jak jsem byla mladá, chtěli co nejdříve zasáhnout,“ líčí. Komplikací byl doznívající covid, nemohla mít žádný doprovod. „Takže jsem sama brečela v čekárně,“ vzpomíná.
Po probuzení z narkózy si vybavuje bolest. „Větší jsem nezažila,“ přiznává. Naštěstí díky včasnému odhalení další léčba nebyla třeba. Ale musela být maximálně opatrná ve specifickém šestinedělí. „Nemohla jsem nic. Jen dojít z postele do obýváku, ani vzít do ruky tašku, abych nekrvácela,“ popisuje týdny po operaci, které trávila u rodičů.
Podporou jí byla i maminka reprezentační spoluhráčky Magdaleny Pláškové, která je lékařkou v kladenské nemocnici. Náročné období Řepkovou ovlivnilo psychicky, kdy si přenastavila priority, ale i fyzicky.
„Tělo reaguje a brání se, což se u mě projevilo tak, že jsem se začala obalovat vodou. Přibrala jsem čtrnáct kilo vody, nekontrolovaně,“ vypráví. „Už takhle trpíte, pak se podíváte do zrcadla, vidíte, že to je hrozné,“ říká Řepková. V tu dobu zbývaly čtyři měsíce do světového šampionátu ve švédské Uppsale.
„Já jsem přijela na reprezentační akci a nevešla se do věcí. Cítila jsem se trapně, ale nemohla to ovlivnit,“ vysvětluje. Ale nerezignovala.
„To je její nastavení. Je obrovský bojovník a srdcař. Když ty zdravotní problémy překonala, bylo jasné, že se vrátí silná,“ vyprávěl v Brně současný reprezentační kouč Lukáš Procházka, který Řepkovou poznal už jako trenér Chodova.
Kvůli návratu do formy na sobě blonďatá florbalistka dřela ještě víc. „Rozhodla jsem se, že musím být připravená, běhala jsem třikrát denně, abych tělo odvodnila,“ vzpomíná. Šampionát v Uppsale zvládla, přispěla i k historicky druhé české světové medaili předloni v Singapuru. Přesto si o sobě musela číst hanlivé komentáře.
„Pořád mě doprovází hormonální nerovnováha, s čímž se potýká dost žen. A chodily mi nemilé zprávy, lidi asi mysleli, že chodím šestkrát denně do Mekáče,“ mrzelo ji. „Tohle může potkat každého a měla by spíš přicházet podpora. Snad už mi nikdo nenapíše, že jsem byla tlusté prase,“ doufá.
O svém příběhu promluvila i proto, aby povzbudila další ženy k preventivním prohlídkám. A sama teď může být pyšná na to, jak se s nelehkou situací popasovala, když opět hraje v českém dresu před zaplněnou halou.
Martina Řepková v duelu mistrovství světa s Lotyškami.
„Jsem za to neskutečně vděčná. Velká pomoc přišla z reprezentace, poctivě jsem dřela. Rozhodně se to nebojím označit jako vrchol mé kariéry,“ vyznala se po svém jubilejním zápase.
„Martina byla vždycky dříč, na tom se nic nezměnilo. Sto zápasů je na obrovskou poklonu. Možná teď není tak produktivní, ale je velký srdcař a ví, že ty důležité momenty přijdou. Já věřím, že zase bude mezi střelkyněmi,“ říká o ni kouč Procházka.
