Článek
Frank Lampard, David Beckham, Paul Scholes, John Terry či právě Ferdinand a Gerrard. V nejlepších letech světoví top plejeři na svých pozicích. Doplněni poctivými vojáky z velkoklubů, třeba Garym Nevillem a Jamiem Carragherem.
Tahle parta ale na žádném ze šampionátů nepřelezla přes čtvrtfinále a na Euro v roce 2008 se, k šoku fotbalové veřejnosti, ani nekvalifikovala.
A nešlo jen o to, že třeba Scholes, jenž v nároďáku skončil po Euru 2004, musel hrát na levé straně. Aby uprostřed kooperovali Lampard s Gerrardem.
Legenda Liverpoolu s odstupem času vidí hlavní důvody krachu jinde.
„Reprezentační srazy jsem nesnášel,“ prozradil Gerrard. „Užíval jsem si zápasy a tréninky, rád jsem nosil dres nároďáku. To jo. Ale neměl jsem jinak co dělat. Jen jsem na pokoji koukal na televizi. Necítil jsem se být součástí týmu ani party v kabině,“ doplnil.
Anglické hvězdy totiž kopaly v různých velkoklubech. Což mohlo být hlavním kamenem úrazu.
„Nenavázali jsme přátelské vztahy, ani maličko. Nikdy jsme se nestali skutečným týmem,“ mrzí někdejšího kapitána nároďáku Albionu. „Dnes zapnu televizi a vidím Carraghera s Nevillem, jak v roli expertů vtipkují. Vypadají jako nejlepší kámoši. Proč jsme tohle nezvládli zamlada? Nevím. Byli jsme banda egomaniaků. Nedokázali jsme dát rivalitu stranou,“ smutní Gerrard s odstupem času.
Reprezentace Anglie na pořádný velký úspěch čeká od triumfu na mistrovství světa v roce 1966. V posledních letech se mu, paradoxně, ale několikrát přiblížila. I s méně nabitou soupiskou. Vždyť Albion skončil na posledních dvou evropských šampionátech druhý.
Co by za to dala zlatá generace…
