Hlavní obsah

Morávek kvůli zdraví radši odepíše celou sezónu. Vrátím se ještě silnější, ujišťuje

Augsburg

Ač minulý rok prakticky promarodil a naskočil jen do čtyř zápasů, je záložník bundesligového Augsburgu Jan Morávek plný odhodlání. Boj s nepřízní osudu nevzdává. „Vrátím se na hřiště ještě silnější,“ ujišťuje teprve čtyřiadvacetiletý fotbalista, který se vyrovnává s následky přetrženého křížového vazu pravého kolena ze srpnové přípravy s Crystal Palace.

Foto: Sport.cz

Jan Morávek v dresu Augsburgu.

Článek

Jaký je váš aktuální stav? Zapojíte se do jarního boje o Evropskou ligu?

Pozvolna končím rehabilitaci. V pondělí mě čekají zátěžové testy. Bude se zjišťovat, jestli je pravá noha silově srovnatelná s levou. Když všechno dopadne dobře, zapojím se do tréninku na hřišti. Pak mě čeká sice ještě dlouhá cesta, ale z nejhoršího budu venku.

Vaše osobní prognóza se shodovala s lékařskou? Nebo jste věřil v rychlejší návrat?

U léčení křížového vazu je složité cokoliv odhadovat. Párkrát během rehabilitace se koleno ozvalo. Mám na paměti případ Alexe Baumjohanna, s nímž jsem hrál v Schalke. Začal s tréninkem příliš brzy a přetrhnul si vazy podruhé. Nebo třeba Sami Khedira. Kvůli mistrovství světa rehabilitaci hodně uspíšil. Ale po turnaji v Brazílii šel ještě na menší zákrok. Noha prostě není za tak krátkou dobu stoprocentně doléčená a já nic takového nechci připustit.

Zastává klubové vedení stejný názor? Netlačí na vás?

Nikdo na mě nespěchá, klukům se daří. Budu rád, pokud se dostanu na hřiště ještě v této sezóně. Ale opatrnost je na prvním místě. Pokud neodehraju ani zápas a na podzim budu nastupovat pravidelně, budu šťastný. Radši odepíšu celou sezónu, ale už chci být konečně zdravý.

V průběhu loňského jara jste měl opakované potíže se stehenním svalem. V srpnu pak přišlo zranění kolena. Nejste zdeptaný psychicky?

Není to snadné. Ale nejsem první ani poslední, koho tak vážné zranění potkalo. Vrátím se na hřiště silnější. Podzim mi utekl relativně rychle, dvakrát denně jsem jezdil do rehabilitačního centra. Všichni mě nabádají, abych byl pozitivní. Obrovskou vzpruhou a motivací pro mě byla neuvěřitelná podpora lidí v Augsburgu.

O co se jednalo?

Dostával jsem mraky zpráv, v nichž mi lidé vyjadřovali podporu. A příznivci za mnou dokonce chodili do nemocnice. Od zástupců hlavního fanouškovského sektoru jsem dostal speciální tričko jen pro členy. V klubu pro mě natočili DVD, každý hráč namluvil nějaký povzbudivý vzkaz. Bylo to neuvěřitelné.

Snášel jste pak snadněji zdlouhavá cvičení?

Nejsem negativní. Byl jsem zvyklý kvůli svalovým potížím zůstat třeba měsíc bez fotbalu. Ale když už jsem začínal čtvrtý měsíc, kousal jsem to složitěji. Občas se člověku nechce. Nejdřív jsem posiloval jen ruce, pak přišlo plavání, kolo. Změny byly vždycky oživením. Po nějaké době pochopitelně nadšení opadne. Ale je potřeba najít motivaci. Pro mě ji představuje touha odvděčit se fanouškům Augsburgu i celému klubu.

Ve čtyřiadvaceti už jste prožil hodně bolesti, dokonce vám hrozil i konec kariéry. Neříkáte si někdy, že je smůly až přespříliš?

Občas se nad tím zamyslím. Kdybych se válel na gauči, nic nedělal a stěžoval si, že se mi dějí smolné věci... Ale já se věnuju mnoha cvičením navíc, dbám na regeneraci, přesto se mi zranění nevyhýbají. Ale nevzdávám se a budu se rvát. Jsou v životě mnohem horší věci.

Chodíte na zápasy aspoň jako divák?

Na každý domácí zápas jsem šel. Dvakrát jsem jel i ven. Ale pro psychiku je to těžké. Není snadné být odsouzený do role diváka bez vidiny jasného termínu návratu. Ale chci být se spoluhráči. Byl bych sám proti sobě, kdybych se zavřel doma. Jednou v týdnu jsem chodil i na trénink, abych neztratil kontakt.

Augsburg je aktuálně pátý, tak věříte, že se na trávník vrátíte jako člen týmu chystajícího se na Evropskou ligu nebo snad Ligu mistrů?

Nikdo nemá velkohubé kecy o Lize mistrů. Nejsme mužstvo se superhvězdami, ale postupně se dereme nahoru. A jsme pokorní. Tady se mluví o hranici čtyřiceti bodů garantujících záchranu. Cokoliv navíc bude bonus.

Reklama

Související témata: