Hlavní obsah

Vše je otevřené, říká o své budoucnosti Kadeřábek

Pendloval jako obvykle na pravé straně. Fotbalový obránce Pavel Kadeřábek si zahrál na rozlučce bývalého spoluhráče Marka Matějovského. V dresu Sparty. Oblékne ho i v příští sezoně za její áčko? „Teď to nemá cenu řešit,“ prohodil Kadeřábek, který po deseti letech uzavřel štaci v bundesligovém Hoffenheimu. Vypráví, že fanoušci německého klubu i brečeli, když ho po oznámeném konci potkávali.

Foto: Profimedia.cz

Pavel Kadeřábek

Článek

Už tušíte, kde bude hrát?

Uvidíme. Zatím něco vyloženě rozjednaného nemám. Asi se k tomu nemá cenu nějakým způsobem vyjadřovat, protože zatím nic konkrétního není.

Co návrat do Sparty?

Nechci to komentovat. Teď to nemá cenu řešit. Myslím, že všichni se včas dozvědí, co a jak bude.

Máte termín, do kdy chcete mít jasno?

Nedávám si žádný čas, do kdy bych chtěl mít hotovo. Přestupy se teprve začnou rozjíždět, nechávám to opravdu otevřené. Je jedno, jestli to budu vědět v pondělí, nebo za tři týdny. Nejsem pod tlakem. Je to otevřené.

Užil jste si rozlučku Marka Matějovského?

Takovou rozlučku si asi každý přeje. Líbilo se mi to moc. Mára si ji zasloužil. Je to skvělý fotbalista a hlavně skvělý člověk. Tolik lidí jsem v Boleslavi snad nikdy neviděl. Jestli si někdo zaslouží, aby tu byla taková návštěva, tak právě Marek Matějovský.

Měli jste tu hodně nabitou sestavu. Jak se vám s bývalými spoluhráči hrálo?

Je fajn zavzpomínat si na staré časy. Od titulu (v roce 2014 – pozn. aut) už je to strašná doba, ale když člověk vidí kluky naživo, tak mu přijde, jako by to bylo včera. Jsem vždy hrozně rád, když je můžu vidět a zahrát si s nimi fotbal. Nejdůležitější ale je si s nimi popovídat a zjistit, jak žijí.

Jaký byl podle vás Matějovský na hřišti?

Pan fotbalista. Vždycky, když jsem měl říct nejlepší hráče, se kterými jsem hrál, jmenoval jsem Marka Matějovského, Tomáše Rosického a Bořka Dočkala. Mára vždycky patřil mezi top hráče, se kterými jsem nastupoval. Přihrávky, které jsem od něj ve Spartě dostával, byly skvělé.

Co jste říkal na to, že hrál českou ligu do třiačtyřiceti?

Jsme neustále v kontaktu, vždycky jsme si napsali. Sledoval jsem ho. Klobouk dolů před ním, že tak dlouho dokázal na téhle úrovni hrát. A když vidím, jaké přihrávky pořád dává, myslím, že by ještě mohl hrát dál.

Chtěl byste se třeba podobně rozloučit v Hoffenheimu, kde jste strávil deset sezon?

Když jsem teď odcházel, nabízeli mi, že mi uspořádají rozlučkový zápas. Ale ten se dělá, až když hráč končí s kariéru. Poděkoval jsem jim, ale chci dál pokračovat v aktivní kariéře.

Po ní si to dovedete představit?

Samozřejmě. Ale Mára doteď v Boleslavi hrál, emoce pracovaly. Ale já po konci v Hoffenheimu ještě hrát budu, takže si myslím, že emoce u fanoušků i u mě asi trochu odejdou. Takže už to nebude aktuální.

To, že jste hrál deset sezon v německé bundeslize, ocení veřejnost asi až s odstupem, že?

Myslím, že jo. Člověk to ani sám nedocení hned. Panuje zklamání, že už si nezahraji bundesligu. I když vlastně třeba jo, ale někde jinde. Uvidíme, jak to v létě dopadne. Ale je smutné, když člověk skončí v zahraničním klubu. Vybudoval jsem si tam nějaké jméno. Troufnu si říct, že tam mám status legendy.

Jak vám zní, že jste legendou Hoffenheimu?

Musím říct, že když jsem hrál, nevnímal jsem to. Pocítil jsem to ve chvíli, kdy jsem oznámil, že nepokračuji. Co jsem měl za podporu, kolik mi přišlo zpráv… Ještě týden jsem zůstával v Německu, lidé mě zastavovali na ulicích, v obchodech, v pekárnách, kde i brečeli, že odcházím. Až v tu chvíli jsem začal vnímat, co jsem dokázal a pro klub odvedl.