Pardubice po Slavii jako krok zpět? Vůbec! říká Bílek

Pro média často zůstává tajemný, o pozornost nestojí a na práci má rád svůj klid. „Já upřímně ani nic nečtu, sociální sítě používám minimálně a jsem tak spokojený,“ směje se bývalý obránce pražské Slavie, Liberce či německého Kaiserslauternu.

Po konci profesionální kariéry okamžitě přesedlal do manažerského křesla. Ve Slavii se podílel na příchodech i odchodech hráčů, aby následně zamířil do Pardubic, kde se stal sportovním ředitelem.

Náročné. Jedu však na nějaké vlně, protože mě práce baví. Vkládám do toho své zkušenosti a myšlenky, společně se snažíme posouvat klub dál. Moc mě baví, že mohu pracovat s lidmi, kteří jsou neskutečně pracovití, zažraní do fotbalu a záleží jim na klubu. Udělali jsme kus práce, klub se pomalu mění v modernější organizaci.

Měl jsem strach z každodenního dojíždění z Prahy. Vlastně mi to nakonec ale vůbec nevadí. Ráno se psychicky připravím na schůzky a cestu zpět využiji k pracovním telefonátům. Opakuji však, že práce mě neskutečně nabíjí a mám obrovskou chuť do každého dne. Snažím se na stadionu trávit maximální možný čas a být součástí dění v klubu. Navíc, když potřebuji, mám možnost v Pardubicích zůstat a tuto možnost využívám zhruba jednou až dvakrát týdně.

Máte pravdu, že oba kluby jsou diametrálně odlišné z pohledu ambic, strategie, značky, počtu lidí, kteří v klubu pracují, i finančních možností. Mým cílem je, abychom byli štikou ligy. Chceme být pro ostatní kluby tým, proti kterému nebudou chtít hrát. Budeme mít svoji tvář a jasně viditelný herní styl. Naší výhodou je, že procesy a komunikace trvají méně času než ve větších klubech. Proto některé dopady rozhodnutí jsou vidět mnohem rychleji.

Vůbec! Stojím si za tím, že jsem udělal posun v kariéře. Pardubice jsou pro mě krok kupředu. Mám možnost podílet se na budování dobře fungující organizace, která bude mít svoji jasnou tvář. Chtěl bych, abychom jako klub vychovávali nejen hráče a trenéry, ale i lidi na ostatních pozicích v klubu. Do budoucna budeme otevření. Přesně takovým přístupem se chceme prezentovat a tím být odlišní od ostatních. Obklopuji se a budu se obklopovat lidmi z regionu, kteří mají k městu a klubu vztah. A to mi dává smysl.

Klub má velký potenciál z několika důvodů. V první řadě máme silného majitele se zkušenostmi ze sportovního prostředí. Dále je klub dlouhodobě postaven na dobře fungující práci s mládeží, což je v souladu s naší dlouhodobou strategií. Musíme si také uvědomit, že Pardubice jsou sportovní město a lidé zde mají sport v krvi. Naším úkolem je pouze naučit lidi chodit na stadion.

Postupnými kroky se chceme zlepšovat, a to nejen na hřišti, ale i mimo něj. V průběhu tří let atakovat TOP 6 a vybudovat organizaci, která bude schopná nacházet, rozvíjet a prodávat hráče. Zároveň jednou za čas udělat nějaký úspěch, jako je třeba výhra v domácím poháru.

V některých klubech je tlak na výhru obří. Musíte uspět každý zápas, jakmile nevyhrajete, tak přichází chaos a panika. Ptají se fanoušci i novináři. Trenéři i hráči najednou jsou pod tlakem. My v Pardubicích máme ten komfort v tom, že tlak nepřichází hned po první prohře. Můžeme dát čas a prostor našim hráčům a trenérům. To je oproti větším klubům naše aktuální výhoda.

(usměje se) O tom vůbec nemluvíme. Jestli se budeme bavit o Evropě, tak to vnímám spíše jako sen, že třeba jednou za pět let se nám to přes pohár nebo čtvrté místo v tabulce podaří. To je ale opravdu sen, my chceme klub posunout a stabilizovat. Výhodou je, že náš majitel pan Pražák je sportovec a ví, že si úspěch nemůže koupit. Dostáváme od něj čas, nastavili jsme si strategii a cíle máme postupné.

Já jsem si dlouho neuvědomoval, že jsem vlastně zdravotní potíže měl. Zpětně ale vidím, že jsem možná dvě až tři vyhoření zažil. Když jsme s panem Pražákem domlouvali mé angažmá v Pardubicích, tak jsem mu říkal, že potřebuji volno alespoň na měsíc, abych nabral síly. Z měsíce se však stalo jen pár dní a už jsem začal komunikovat s lidmi z klubu a začal klub postupně poznávat.

Naopak. Od příchodu do Pardubic jsem plný sil a těším se do práce. Po předchozích zkušenostech vím, že si umím odpočinout a lépe pracuji s tlakem. V každém sportovním klubu je určitý tlak a jinak tomu není ani u nás. Upřímně by mě to bez něj ani nebavilo.

Povedlo se nám posílit kádr, čímž jsme zvedli kvalitu tréninkového procesu. Zlepšil se servis, který tu mají hráči. Do vedení klubu přišel Martin Procházka, jehož zkušenosti pomohou klub posunout i mimo hřiště. Postupně zlepšujeme zázemí, pracujeme na propojení prvního týmu a akademie a klademe důraz na individuální rozvoj talentů z naší mládeže.

Nevím, jestli to nazvat přímo, že se nám něco nepovedlo, ale někteří hráči, které jsme nakoupili, potřebují čas na adaptaci. Přišli ze zahraničí a očekával jsem, že jejich vliv na tým bude daleko rychlejší. Na druhou stranu díky tomu, že jsme v Pardubicích, tak ti hráči čas dostanou a můžeme s nimi pracovat. Aktuálně diskutujeme o tom, proč a v jaké fázi připravenosti jsou, pracujeme na tom, aby se dostali do kádru a neustále se tak zvyšovala konkurence.

(usměje se) Stoprocentně. Známe se dlouhá léta, vyrůstali jsme spolu fotbalově v Neratovicích, když mně bylo 19 a jemu 26. I potom se naše cesty potkávaly, ať už na hřišti, nebo pak jako trenér s manažerem. Upřímně si nedokážu představit aktuálně lepší a vhodnější volbu trenéra. Celý jeho realizační tým šlape jako hodinky, Honza je proklubový, pracovitý a rozumí perfektně fotbalu. Jeho práce je vidět na hřišti a doufám, že to takhle bude pokračovat i dál. Mojí prací pak je, aby měl Honza i jeho realizační tým ten nejlepší servis a podporu ve mně.

My máme nastavený vztah tak, že si říkáme pravdu do očí, ať už je příjemná, nebo nepříjemná. To je na tom skvělé a oba dokážeme vzít kritiku konstruktivně. Zatím jsme se na všem domluvili. Já Honzovi v žádném případě nekecám do základní sestavy a jeho kompetencí. Snažím se mu dělat ten nejlepší možný servis. Zároveň se mu snažím nastavovat zrcadlo, což nám funguje výborně.

Co se týká emocí, tak jsem hodně disciplinovaný člověk, který se umí udržet. Ode mě nikdo nemůže čekat výlevy, výbuchy a podobné scény. Rád si nechám věci uležet v hlavě a v klidu je pak řeším. K hráčům mluvím tedy minimálně a do kabiny téměř nechodím. Upřímně mám rád situace, kdy sportovní ředitel nebo celé vedení přijde v době, kdy se buď extrémně daří, nedaří, nebo je nějaká klíčová událost. Nicméně po každém utkání nemám zapotřebí hráčům mluvit do jejich práce, to je práce trenéra, se kterým jsem následně v komunikaci.

Musím ocenit práci lidí, kteří klub vedli předtím. Víťa Zavřel je pro mě můj přímý nadřízený, stojí v čele klubu a je v úzkém kontaktu s majitelem Karlem Pražákem, zatímco já nesu odpovědnost za sportovní oblast. Jsme spolu v každodenní a pravidelné komunikaci, sdílíme informace i pohled na fungování týmu. Klíčová rozhodnutí děláme společně a podobně jako s trenérem Honzou Trousilem si dokážeme říct věci napřímo. Díky tomu máme mezi sebou otevřený a funkční vztah, který nám umožňuje vždy najít společné řešení.

(rozesměje se) To máte pravdu, zažil jsem pořádně velké a tvrdé hráče. Obecně lidé, kteří jsou majitelé nebo jsou na vrcholných pozicích, takoví musí být. Musí se s nimi dobře komunikovat, což s panem Pražákem i Zavřelem děláme. Já tedy především s panem Zavřelem, který následně komunikuje s majitelem klubu. Ve Slavii to bylo podobné, Jaroslav Tvrdík komunikoval s panem Tykačem a já se zodpovídal Jaroslavovi.

Už se pomaličku připravujeme. Naším cílem je dostat se co nejvíce do klidných vod tabulky, abychom nebyli pod tlakem a mohli se plně věnovat přípravě na další sezonu. Tým bude potřeba okysličit, posílit. Zatím ještě nemůžu říkat úplně konkrétní jména, ale máme už nějaký seznam, z kterého budeme čerpat.

S Víťou Zavřelem jsem příchody konzultoval už v prosinci. Některé posily, jako Michal Hlavatý, už byly téměř domluvené. Právě Míšu musím pochválit, protože je to jednoznačně nejlepší posila, což jsem od něj i očekával. Někteří kluci ale potřebují ještě čas, musí si zvyknout na náročnost ligy.

S tímhle vůbec nesouhlasím, Míša je fantastický. V téměř všech zápasech má nejlepší čísla, je obrovským lídrem v kabině, má vliv na všechny kluky. Funguje jako spojka mezi týmem a trenéry. Za mě plní přesně to, co jsme si od něj slibovali.

Z něj mám obrovskou radost. S nadsázkou říkám, že je to hráč, kterého jsme udělali s kolegou Zdeňkem Mikyškou u snídaně. Dostali jsme na něj tip, že je to hráč se skvělými výkony z posledního týmu druhé švédské ligy. Neměli jsme k němu však vůbec žádná data.

Máte pravdu. Pustili jsme si jeho zápasy, u toho jsme dojídali míchaná vajíčka a dopíjeli cappuccino a nevěřili, proč takový hráč tam ještě je. Po snídani jsme tedy spustili proces příchodu hráče. Přicházel jako levý wingbek a nakonec hraje napravo. Je obounohý, hrozně rychlý a může hrát snad na všech krajních pozicích. Stále je to mladý kluk, který nám pomůže sportovně a myslím, že do budoucna patří mezi skvělá aktiva, která můžeme velmi výhodně zpeněžit.

Aktuálně jsme jeden z nejhorších týmů v lize při standardních situacích. Obecně nám chybí výška a soubojovost. Chceme najít hráče s touto typologií. Samozřejmě bych rád přivedl útočníka, který dá 20 gólů za sezónu, ale to by chtěl každý a těžko se takový útočník shání.

Nejradši bych měl celou základní jedenáctku postavenou z naší akademie, ale to samozřejmě zatím není reálné. Samozřejmě se po posilách díváme i v Česku, to je pro nás přirozený trh. Na druhou stranu je potřeba říct, že s příchodem nových majitelů do některých klubů se v posledních letech výrazně zvedly ceny hráčů v české lize. Pro klub, jako jsou Pardubice, je tak čím dál složitější na některé české hráče dosáhnout.

Naší dlouhodobou ambicí je stavět tým co nejvíce na vlastních odchovancích, i když víme, že to zatím není možné v plném rozsahu. Proto kombinujeme více cest – sledujeme český trh i zahraničí a zaměřujeme se hlavně na hráče s potenciálem, které dokážeme dál rozvíjet a posouvat.

Máte pravdu, Skandinávie šla extrémně nahoru ve všech ohledech, i cenově. Kluby tam koukají, hráči jsou skvěle připravení, běhaví a dokážou tam adaptovat i africké hráče. Naučili se tam prodávat hráče za velké částky a pro nás je to aktuálně nepřístupný trh. Snažíme se tedy objevovat nové trhy, kam se dívat, což jsou například nižší soutěže nebo jiné evropské ligy. S každou takovou posilou ale jdete do obrovského rizika, jestli zvládne náročnost naší ligy. A dejte pak za takového hráče statisíce eur.

Vůbec. To není naším záměrem. Nedává nám to smysl z pohledu klubu, jelikož nevidím důvod, proč bychom měli rozvíjet hráče jiným klubům. Jediné hostování, které si dokážu představit, je s opcí, což je samozřejmě ideální varianta.

Patří mezi jednu z horkých akvizic. Máme tady aktuálně čtyři hráče, o které je zájem v Česku i ve světě. Sam je ale neuvěřitelný, je to úkaz, který má snad všechno. Má výborný charakter, je to robot, má skvělé standardky, zvládá souboje. Myslím, že z dlouhodobého hlediska nejsme schopni takového hráče udržet. Teď je naším cílem však tým udržet, abychom vybudovali konkurenceschopný kádr pro další sezonu, a pak až prodávat a doplňovat. Opakuji, že je Sam úkaz. Chtěl bych ocenit lidi z akademie, kteří ho tady vychovali a připravili.

To, co se děje ve světě, je šílené. V poslední době je to u nás úplný extrém. Abychom tady dělali v Česku přestupy za milion eur a nebyla do toho zapojená Slavia nebo Sparta, jsem si nikdy nepředstavoval. Zvedly se ceny celkově, od provizí pro agenty až po výplaty hráčů. Na druhou stranu si myslím, že český trh byl dlouhodobě podhodnocený. Teď je otázka, jestli se narazilo na strop. Do fotbalu vstoupilo spoustu nových majitelů, kteří do klubů dávají obří peníze. Uvidí se však, jak dlouho je to bude bavit, pokud nebude přicházet okamžitý úspěch.

Nejsem úplně ten, kdo by to rozhodoval. Z úst pana Pražáka se ke mně však dostalo, že jakmile by se nám dlouhodobě dařilo plnit stadion, tak je připravený stadion rozšířit. Teď je to tedy na nás, abychom předváděli takové výkony, že sem přilákáme lidi.

Největším relaxem je samozřejmě rodina, mé dvě dcery, a odpočinu si u sportu. Dlouhodobě se věnuji boxu, což je pro mě skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu a posunovat se dál.

(rozesměje se) Naopak! Box je pro mě nejlepší psycholog a skvělý nástroj pro boj proti vyhoření.