Hlavní obsah

Brankářem jsem se stal kvůli lenosti! Hvězda Slavie o nabídce z Francie i drsných začátcích

Radek Malina (Lagos)Sport.czPrávo

Oslnil parádními výkony. Na domácí scéně si během podzimu zapsal patnáct čistých kont, čaroval ale hlavně při zápasech Ligy mistrů proti Interu Milán, Dortmundu a Barceloně. A tak není divu, že po službách brankáře fotbalistů Slavie Ondřeje Koláře zatoužily mnohé zahraniční kluby. Pětadvacetiletý liberecký rodák však zůstal v kádru úřadujících českých šampionů.

Foto: SK Slavia Praha

Brankář Slavie Ondřej Kolář na soustředění v Portugalsku.

Článek
Fotogalerie

Bylo složité odolat pokušení vydat se do ciziny?

Vím, že nabídky byly, s některými kluby jsem dokonce jednal. Ale byl jsem od začátku nastavený, že zůstanu ve Slavii. Máme skvělou kabinu, fantastický realizační tým a sportovního ředitele, se kterým se znám léta. Nevidím jediný důvod, proč odcházet.

Vážně vás ani nabídka z Nice nelákala?

Tu jsem zvažoval. Já okolí velice dobře znám, žil jsem dva roky v Cannes, kde hrál táta za tamní klub volejbal. Návrat mě lákal. Navíc mi kvůli přestupu volal i trenér Vieira. Říkal, že se mu ohromně líbí můj styl. Tvrdil, že ze mě byl nadšený už delší dobu, ale chtěl vědět, jestli obstojím v Lize mistrů. A když mě v ní viděl, tak prý ztratil všechny pochybnosti.

Foto: SK Slavia Praha

Brankář Slavie Ondřej Kolář na soustředění v Portugalsku ukázal i parádní nůžky.

Jak těžké je odmítnout muže, který vyhrál mistrovství světa i Evropy a je několikanásobným vítězem Premier League i italské Série A?

Bylo neuvěřitelné, že o mě Patrick Vieira tolik stál. Fakt jsem z jeho strany cítil obrovský zájem, do Prahy pak přiletěl sportovní ředitel Nice. Ale já bych trenérům Slavie a sportovnímu řediteli Nezmarovi nevrazil kudlu do zad, což by odchod do Francie představoval. Oni mi zachránili kariéru. Já vážně věřím, že můžeme projít znovu do skupiny Ligy mistrů a postoupit z ní.

Zvládáte ještě francouzštinu? Nebo už to po letech na komunikaci není?

Já chodil ve Francii dva roky do školky. A jezdili jsme tam na dovolenou. Domů jsme se nicméně vraceli kvůli mně. Rodiče chtěli, abych šel do školy v Česku. Po návratu jsem dlouho mluvil tak nějak zkomoleně. Půl věty česky, půl francouzsky. Mamka se tehdy prý bála, že se to nesrovná. Ale dneska už francouzštinu nedávám.

n Kombinace života na riviéře s fotbalem by určitě měla něco do sebe.

Život v Nice by byl výborný. Člověk je u moře, parádní klima. Navíc strejda hrál ve Francii volejbal deset let, má tam kontakty, pořád výborně mluví, takže jeho rodina by mi hodně pomohla s adaptací. A liga je ve Francii super. Skvělí hráči, zrekonstruované stadiony. Proto jsem nad nabídkou přemýšlel. Ale je to uzavřené a já nelituju.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Brankář Slavie Ondřej Kolář udržel v Doosan Areně v Plzni čisté konto.

Nice za vás nabízelo údajně až 400 milionů korun. Nezatočila se vám z té sumy hlava?

Rodiče si dělali legraci a říkali, že cena absolutně nesouhlasí... I mně to přijde zvláštní. Ale trend posledních let je, že odstupné bývá přemrštěné. Já sumu neřešil, i když vím, že byla veliká.

Zmínil jste, že vám trenéři se sportovním ředitelem Nezmarem zachránili kariéru. Je to reminiscence na dobu, kdy jste jako teenager neměl fotbal zrovna na prvním místě?

Přesně. Nedával jsem fotbalu všechno. Když se ohlédnu za posledním půlrokem, je naprosto neuvěřitelné, co se podařilo. Vyhrál jsem titul i pohár, zachytal si Ligu mistrů, nastoupil k zápasu reprezentace... Já býval strašný lempl.

Foto: SK Slavia Praha

Brankář Slavie Ondřej Kolář na soustředění v Portugalsku.

Však se také říká, že jste zápasový typ a tréninky nemusíte...

Já byl takový už v Liberci. Do branky jsem šel vlastně proto, že jsem byl líný běhat. Tréninky jsem flákal, nebo jimi prostě nějak proplouval. Ale jak přišel zápas, jel jsem na maximum. A pokaždé týmu pomohl. Všichni se nad tím pozastavovali. A spoluhráči mi později říkali, ať trénovat vůbec nechodím a přijdu rovnou na zápas. U mě je klíčové psychické rozpoložení. Musím se cítit v pohodě. Trenéři už mi uzpůsobili přípravu. Dřív jsem měl třeba čtyři nebo pět sérií jednoho cvičení, dnes dělám dvě tři. Zahraju si nohama, rozehrávám. Během letní a zimní pauzy ale dřu hodně. Je třeba říct, že na pozici brankáře v zápase naběhám nezvyklé množství kilometrů.

S trenérem gólmanů Štěpánem Kolářem, který vás vedl už v Liberci, jste k sobě cestu hledali hodně dlouho, že?

Měl mě plné zuby. Když přišel do Liberce, říkal mi, že jsem flink. S asistentem Houšteckým mě nenáviděli. A já nenáviděl je. Štěpán mě při tréninku mlátil plastovou tyčí přes nohy. Jak já ho nesnášel... Se Zdeňkem Houšteckým ve mně ale viděli gólmana pro velký fotbal a chtěli mě donutit, abych makal. Dostával jsem od nich strašnou čočku. Byl jsem po zranění a neměl v hlavě, že bych se mohl vrátit do fotbalu. Byl jsem smířený, že už nebudu pokračovat. Vděčím jim za kariéru. Štěpán říká, že je můj druhý táta. A já to tak beru. Bez něj bych někde rozvážel mléko.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Klíčový moment bitvy mezi Slavií Praha a Interem Milán. Útočník italského týmu Romelu Lukaku obchází brankáře Ondřeje Koláře a střílí vítězný gól.

Místo toho jste vychytal Messiho a spol. v jejich domácím prostředí na Camp Nou. A parádními výkony v Lize mistrů očaroval fanoušky i odborníky.

Neuvěřitelné, že? Kamkoliv přijdu, tak se lidi chtějí o Lize mistrů bavit. Hlavně o zápase v Barceloně. Jdu třeba na kafe a přijdou příznivci, gratulují, na telefonu pouští videa s mými zákroky. Vlastně mi dodávají sebevědomí. Pořád je to hodně živé.

Vadí vám narůstající zájem fanoušků?

Vůbec. Třeba jsem seděl s přítelkyní na kávě a přišli lidi, které jsem v životě neviděl. Ale chtěli se bavit o fotbale, o úspěchu Slavie. To přece není nepříjemné. Snažím se vžít do role fanouška. Kdybych přišel jako divák za hráčem a chtěl mu pogratulovat nebo si udělat fotku, nelíbilo by se mi, kdyby mě odmítl. Dodává mi to energii. Nabudí to do další práce. Vážně se to neomrzí.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Brankář Slavie Praha Ondřej Kolář během derby na Spartě.

Když se ohlédnete za podzimem, který ze zápasů řadíte nejvýše?

Ten v Kluži. Tlak byl obrovský. Mimořádná pozornost fanoušků, vedení, médií. Zápas o strašně moc peněz. O slávu. Dvacet minut jsme se báli, byli ustrašení. Ale pak dal Masopust gól a všechno z nás spadlo. Hráli jsme uvolněně, sebevědomě. Jasně že zápasy na Interu nebo v Barceloně byly víc sledované a já se mnohdy nepoznával, když jsem pak na záznamu viděl, jak burcuju tribuny, raduju se ze zákroků a řvu. Byly to výjimečné momenty. A já doufám, že mě brzy v dresu Slavie čekají i další.

Reklama

Související témata: