Článek
Potkáváme se na startu zimní přípravy. Těšil jste se?
(usměje se) Užil jsem si volno, ale tři týdny mi bohatě stačily. S přibývajícím věkem se hůř a hůř začíná znovu. Teď si odpracujeme krátkou přípravu, pojedeme na soustředění a už se těším zpátky na ligové zápasy.
Vyhovuje vám kratší zimní příprava?
Mám to takhle raději. Volno není dlouhé, člověk neztratí tolik kondice. A přece jen fotbalista hraje kvůli zápasům, ne kvůli tréninkům.
Jak jste trávil pauzu?
Byl jsem na týden v Dubaji. Nejsem ale typ, který by se jen válel. Každý den musím něco dělat – hraju padel, chodím na golf.
A co Vánoce?
Odjel jsem domů do Nizozemska, kde jsem byl s rodinou.
V Česku jsou svátky spojené s hodně jídlem. Jak je to u vás?
Nemáme tak rozsáhlé tradice jako v Česku. Bramborový salát u nás nenajdete (rozesměje se). Jíme většinou králíka a horké broskve.
To se pak ani nemusí tolik vyběhávat.
Máte pravdu. Už se ale těším do Turecka na soustředění, až budeme v teple a normálně si zahrajeme fotbal.
Tým zasáhly výrazné odchody opor. Jak to vzala kabina?
Kluci, co odešli, byli skvělí. Hodně nám pomáhali, hlavně do ofenzivy. Musíme se ale dívat dopředu. Takový je fotbal – hráči odcházejí a přicházejí. Jaro bude náročné a určitě musíme posílit.
Mick van Buren (vpravo) v posledním předvánočním ligovém utkání Hradce proti Mladé Boleslavi.
Jak hodnotíte podzim, který připomínal horskou dráhu?
Je pravda, že jsme neměli dobrý začátek a ztratili hodně bodů. Podepsaly se na tom i červené karty, které jsme sbírali zbytečně. Postupem času jsme se ale dostali do lepší formy a body začaly přibývat. Myslím, že se musíme zlepšit hlavně v zakončení a vytváření šancí.
A vy osobně? Jste jste po návratu do Česka spokojený?
Byl jsem dlouho mimo. Už jsem se dostával do formy a najednou přišlo zranění. Dokázal jsem se ale vrátit v dobrém rozpoložení a doufám, že na to navážu i na jaře. Cítím ale, že můžu být ještě lepší.
Do útoku přišla konkurence v podobě Marka Regži. Jak ho vnímáte?
Zatím ho moc neznám, viděl jsem ho jen krátce. Koukal jsem ale na statistiky i videa a vypadá velmi dobře. Je to klasická devítka, vysoký hráč s dobrým zakončením. Typologicky je jiný než já. Konkurence ale musí být, to je správně.
Rozdíl mezi lotyšskou a českou ligou asi nebude malý, že?
Taky si to myslím. Hrál jsem v Dánsku nebo Polsku a česká liga je jiná. Je tu obrovský tlak. Prostor, který Marko dostával v Lotyšsku, tady určitě mít nebude. To je realita. Šance ale přijde a on musí na hřišti ukázat, že si ji zaslouží.
Vám silná konkurence pomáhá?
Určitě. Vždy mě to táhlo dopředu. Když konkurence není velká, hráč si může myslet, že má místo jisté, a nemusí se tolik snažit. Ve Slavii jsem zažil hodně silné konkurenční prostředí, bylo nás pětadvacet a každý rok se hrálo o titul. S Hradcem chceme být nahoře, takže konkurence je potřeba.
V Česku jste prošel víc kluby a fanoušci si vás oblíbili i díky češtině. Jak těžké bylo se jazyk naučit?
(usměje se) Děkuju moc, snažím se. Je pravda, že je to náročný jazyk. Chci být ještě lepší, ale mám problém s koncovkami. Rád bych si našel učitelku, s kterou bych se dál zlepšoval. Po čtyřech letech jsem začal chytat různá slova a mluvit sám od sebe. Myslím, že hlavní je se nestydět. Lidi si toho vážili a pak už to šlo samo. Pro mě bylo důležité ukázat, že respektuji váš jazyk a kulturu. Tak by to u cizinců mělo být.
Kde jste se rozmluvil nejvíc?
Asi v Českých Budějovicích, kde byla čistě česká kabina. Musel jsem mluvit, protože většina masérů a dalších lidí v klubu nemluvila anglicky. Nesměl jsem se bát. Pak se všichni divili, když jsem přišel do Edenu.
Vrátit se do Česka vás lákalo i kvůli tomu, že jste si na prostředí zvykl?
Mám to tady moc rád, beru to zde jako druhý domov, ale hlavní byl fotbal. Byl jsem tu dlouho a vždy jsem se cítil dobře. Před návratem jsem mluvil s trenérem Horejšem a řekli jsme si, že to zkusíme. V Hradci se cítím skvěle.
Vyhovuje vám česká liga?
Řekl bych, že ano. Jsem typ, který hodně běhá, hraje intenzivně a tvrdě. Jsem týmový hráč, což je v Česku podle mě klíčové.
Proč?
Myslím si, že individuality najdete lepší v zahraničí. Pamatuju si, když jsem přestupoval do Cracovie a díval jsem se na jejich zápas s Olomoucí. Individuálně na tom byl lépe polský tým, ale Olomouc fungovala výborně týmově, víc běhala a zaslouženě vyhrála 2:0. V Česku jsou týmy zkrátka silnější jako celek.
Liga je navíc hodně vyrovnaná. Důkazem je i vaše výhra nad Spartou.
(rozesměje se) To jsem si užil. Nemůžu lhát, pořád mám v sobě kus Slavie. Zápasy proti Spartě a Plzni jsou pro mě nejvíc.
Sledujete Slavii i v Lize mistrů?
Ano, snažím se. Jsem v kontaktu s Lukášem Provodem nebo s trenéry Štěpánem Kolářem a Zdeňkem Houšteckým. Občas se potkáváme v Praze, kde bydlím.
Jak se vám v hlavním městě žije?
Bydlím kousek od dálnice, takže to do Hradce nemám daleko. Když máme dvoufázové tréninky, zůstávám na východě Čech. Všechno v Česku funguje výborně, je tu bezpečno, zdravotnictví je skvělé. Praha je zkrátka jedno z nejlepších míst v Evropě pro život.
