Chci dokázat, že můžu být lepší než ti nejlepší, říká brankář mistrovské Slavie

To bych neřekl. Ale je pravda, že sám cítím, že k tomuhle titulu jsem nejvíc přiložil ruce k dílu. Předtím jsem chytal velmi málo, teď prakticky polovinu sezony. Proto ho beru jinak. Je pro mě nejcennější.

Věděl jsem, že musím být připravený, protože se vždycky může stát cokoliv. Jindra (Staněk - pozn. aut.) vypadl během sezony několikrát, stejně tak ale mohl zůstat pořád zdravý. Počítal jsem s oběma variantami, tak jsem byl i v hlavě nastavený. Ve finále jsem byl rád, že jsem chytal.

Snažím se to proměnit v motivaci. Chci dokázat, že můžu být lepší než ti nejlepší v republice. Když zrovna nechytám, je to pro mě na trénincích palivo. Pořád se v hlavě koncentruji a trenérům chci ukázat, že na to mám.

Jsou to situace, které nejsou příjemné pro nikoho. Nikdo je nechce řešit. V tu dobu se týmu dařilo a trenéři se museli pro jednoho z nás rozhodnout. Musel jsem to respektovat a vypořádat se s tím, což se také povedlo.

Po rozhovorech s trenéry jsem nabyl dojmu, že to roli nehrálo. Tak to i beru. Nehledal bych v tom spojitost. Zápas s Arsenalem byl pro mě ohromnou zkušeností. I když uděláte velké chyby, které jsou u gólmanů nejvíc vidět, může vás to posunout dál. Troufám si říct, že to se stalo.

Musím být spokojený, protože jsem nevěděl, jak bude sezona vypadat. Mohla dopadnout mnohem hůř z týmového i osobního hlediska, ale v obou případech se to zvládlo na jedničku. Jsem za to strašně rád.

Myslím, že je to přirozené. Měl jsem možnost chytat a hned podzim se mi povedl. Nasbíral jsem nějaké nuly, myslím, že i moje výkony byly jisté. Ano, přiznávám, že pak jsem cítil, že moje pozice posílila.

Jo. To byl krásný večer. Bylo to super. Musím se přiznat, že nikdy v kariéře jsem nebyl před zápasem nervózní tak jako v Bergamu. Možná trochu paradoxně mě to dokázalo namotivovat k dobrému výkonu. V bráně je to i někdy o štěstí, že vás míč trefí. Byla tam jedna taková šance. Kdyby se v ní útočník zachoval jinak, tak s tím nic neudělám. Ale vše si sedlo. Na tenhle zápas budu vzpomínat vždycky rád.

Ne. Tehdy v zimě jsem se rozhodl a dál jsem se neohlížel za tím, jestli to byl dobrý, nebo špatný krok. Chtěl jsem to ve Slavii zvládnout a ukázat se. Trenérský kolektiv je tu z pětadevadesáti procent stejný jako předtím, bylo lehké se se vším sžít. Věděl jsem, do čeho jdu. S trenéry mluvíme na rovinu. Vše mi sedlo.

Neřekl bych, že by ten rozdíl byl nějak obrovský. Pořád se musíte během utkání neustále soustředit. Je jedno, jestli přijde jedna šance soupeře, nebo víc. Musím je vždy chytit. A hrají přede mnou nejlepší stopeři. Když se necítím nejlíp, je spousta situací, které vyřeší obránci za mě. Myslím, že v tom je síla celé Slavie. A jeden z klíčů, proč jsme vyhráli titul. Dokážeme se zastoupit a pomoct si.

Do přípravy půjdu s tím, že chci ukázat, že mám na to, abych chytal. O místo se chci poprat a je jedno, s kým to bude. Jak se pak trenéři rozhodnou, nechám na nich.

Je přirozené, když jsou gólmani rivalové na hřišti, ale mimo něj si umí podat ruce. Tak to máme s Jindrou. Máme dobrý vztah.

Vždycky to nějak dopadne. Když už jsem v bráně, musím být lepší než druhý. Je jedno, kdo má jaké jméno. Pravda leží na hřišti. Občas na mě něco vyskočí, ale těžkou hlavu si z toho nedělám.

Řekl bych, že jo. Určitě mi to pak pomáhá. Kdybych nad věcmi moc přemýšlel, udělal bych z toho pak akorát guláš. Soustředím se jen na důležité věci.

Myslím, že každý český fotbalista se chce podívat do zahraničí. Ale já jsem ve Slavii spokojený a mám před sebou ještě spoustu práce, kterou bych chtěl doručit.

Myslím, že nás to hodně zasáhlo. Nikdy by nás nenapadlo, že se něco takového může stát a že z vyhraného derby bude kontumace. Byla to pro nás docela rána. Ale věděli jsme, že proti tomu nemůžeme nic dělat. Mohli jsme jen sklopit uši a potvrdit titul jindy. Daleko větší průšvih by byl, kdyby se něco takového stalo v posledním kole, kdyby se třeba rozhodovalo o titulu. Den nebo dva jsme to měli v hlavách, ale věděli jsme, že to musíme zvládnout sami na hřišti.

Na hřišti jsem ta napadení vůbec neviděl. Byl jsem v davu lidí a běžel jsem pryč. Dozvěděl jsem se to až v útrobách stadionu. Ale při té inkriminované situaci, která vše začala, jsem věděl, že není konec zápasu a že mě rozhodčí popohání. Pochopil jsem to, ale fanoušci za mnou to vzali opačně. Pak jsem nevěděl, co bude dál. Byl jsem naštvaný, zklamaný i zmatený.

Na fanoušky jsme si zvykli. Ženou nás. Atmosféra v Edenu je nenahraditelná. Byl to celkem skok, když jsme hráli před prázdnými tribunami. Přišlo mi to spíš jako přátelský zápas než mistrák.

Nevím. Ale věřím, že se na to připravíme. Ukáže se až na hřišti, jestli nás to ovlivní. Každopádně teď jsme bez diváků doma dvakrát vyhráli.

Je to rozhodnutí šéfa, my s tím nic dělat nemůžeme. Respektujeme ho. Kabina vždy stojí při sobě. A je to tak i teď. S oběma kluky jsem dobrý kamarád a osobně bych si přál, aby tu pokračovali. Když se vrátí, budu jen rád. Uvidíme.

Ne. Emoce k naší hře patří. V některých zápasech začali rozhodčí vyhodnocovat, že už byly moc velké, a dávali červené karty. Každopádně jsem nic negativního v kabině nevnímal. Soustředil jsem se hlavně na svůj výkon na hřišti a snažil jsem se oprostit od vnějších vlivů.