Ďolíček plakal dojetím. Říkal jsem si, že gól pošlu mamince nahoru, soukal ze sebe Jindřišek po rozlučce

Jak probíhal předzápasový týden?

Aniž bych to chtěl, tak celý týden člověk viděl, že všechno směřuje k neděli. Od úterý jsem věděl, co mě očekává. Myšlenky jsem měl různé. Na poslední zápas, konec, co bude potom. Že už nebudu hrát fotbal na nejvyšší úrovni, respektive za Bohemku. Moc jsem toho nenaspal, vstával jsem brzy ráno, a hned jsem přemýšlel o fotbale. Budil jsem se kolem čtvrté ráno, pak večer přicházely krize.

Nad čím jste přemýšlel, když jste procházel špalírem slávy?

Odehrávalo se ve mně všechno. Když jsem procházel uličkou s mýma holčičkama, tak jsem si říkal, že určitě budou i slzy. A v ten okamžik musím zapomenout, že to je můj poslední zápas a hrát jako v normálním mistráku. Snažil jsem se to dostat z hlavy a myslím, že se mi to podařilo. Když jsem pak na světelné tabuli viděl červené číslo 4, v ten moment jsem si řekl: „Je to tady.“ A pak pohádka skončila.

Bylo plánované, že půjdete ze hřiště před koncem?

Určitě ano. Tak by rozlučky měly vypadat, aby si člověk užil děkovačku a potlesk.

Kdy jste se rozhodl, že tohle utkání bude vaše poslední?

Po zápase v Ostravě, kde jsme bohužel prohráli, ale zaplať pánbůh Jablonec porazil Boleslav, tudíž jsme věděli, že zůstaneme v prostřední skupině. Abych se s fanoušky mohl rozloučit podle svého gusta, musel to být tenhle zápas. Nechtěl jsem spoléhat na to, že postoupíme dál. Pokud bychom byli v poslední skupině, mohl bych si vybrat ze tří soupeřů. Padlo to na Liberec, tak to mělo být.

Asi bylo ve hvězdách, že úvodní gól padne ve 4. minutě, kterou máte na dresu. Navíc penalta, modlil jste se před ní?

Úplně jsem se nemodlil, ale řekl jsem si, že gól zase pošlu mamince nahoru. Včera, když jsem jel z tréninku, jsem se zastavil na hřbitově a s maminkou jsem si trošku popovídal. Říkal jsem jí, co se chystá, ať se na mě z vrchu dívá a dodá mi sílu. Dopadlo to tak, jak mělo.

Co budete dělat po profesionální kariéře, mají se těšit ve Velkých Hamrech?

S Velkýma Hamrama už jsem si dvakrát volal, ale upřímně jsem jim řekl, že mám v příštím týdnu jednání s panem Jakubowiczem, majitelem Bohemians. To se potvrdilo, sedneme si a pobavíme se o tom, co dál.

Plánoval jste budoucnu i jiné spojení s Bohemkou?

Odehrál jsem zápasy za béčko, nejsou tam špatní kluci. Člověk už se na fotbal dívá jinak. Vidí, kde má hráč chyby, snažím se jim pomáhat. Ať už mimo nebo na hřišti. Zalíbilo se mi to, rád bych předával zkušenosti v béčku. Určitě bych se další spolupráci nebránil.

Zítra je pondělí, normálně byste jel na trénink. Co budete dělat teď?

Normálně pojedu na trénink. Dnes jsem ukončil profesionální kariéru, ale jelikož jsem profesionál, normálně budu klukům pomáhat v přípravě na odvetu s Libercem. Kdybych řekl, že nepřijedu, tak proti tomu asi nikdo nic mít nebude.

Co vás ve fotbale drželo tak dlouho?

Těch faktorů je víc. Na prvním místě je zdravíčko. Fotbal pořád miluji, baví mě. Že člověk nehraje, k tomu někdy patří. Bojoval jsem s tím i teď. Ale jsem profesionál, pořád jsem makal, bohužel šance nepřicházela. Postupem času jsem pochopil, že pokud bych v nějakým zápase nastoupil v základu, nenazýval bych to šancí, ale záskokem. To se odvíjí od toho, že Bohemka omladila kádr, což je normální a chápu to. Proto jsem se sám rozhodl ukončit profesionální kariéru.

Jaký máte po šestnácti letech vztah k fanouškům?

Fanoušci vás hodnotí podle práce, kterou odvádíte na hřišti. Myslím, že vždy jsem ji odváděl, jak nejlépe jsem dokázal. Pokud jste v týmu tolik let, s fanoušky musíte mít dobrý vztah. Respektují mě, mají mě rádi. Zasloužil jsem si to bojovností. Vážím si toho, že mě má tolik lidí rádo, skandují moje jméno. Říkali mi, že pokud budu hrát v Hamrech, přijedou tam za mnou.

Chtěl byste, aby se číslo čtyři vyřadilo?

Musím říct, že by mě to potěšilo. Pokud by nějaký hráč vyběhl s číslem čtyři, asi by mi to trošku vadilo, je to prostě moje číslo (smích). Není to ale otázka na mě, bylo by to něco nového ve fotbale. Když jsem to četl na sociálních sítích, říkal jsem si, že by to nebylo špatné. Ale kustodi mi říkali, že čtyřku nikomu nedají, tak to mám asi posichrovaný.