Dva dny k nám trenéři mluvili, stejně to nepomohlo, řekl zklamaný brankář Sparty Vaclík

Hlavně nám připomínali, že pokud chceme hrát i v příští sezóně podobná střetnutí, jako bylo čtvrteční s Lyonem, musíme zvládat i ligové zápasy. Třeba právě v Příbrami, protože přes ně vede cesta do pohárové Evropy.

Neumíme prostě podobná utkání ještě hrát a zvládat. Po přestávce jsme sice tlačili do útočení, zatímco domácí bránili a hráli vyloženě na brejky, jenže na Hruškovu bránu jsme vystřelili snad jen jednou nebo dvakrát. Bylo to spíše takové házenkářské obléhání soupeřovy brány. Pomalé, zdlouhavé, rozkouskované, bez tempa. Takové zápasy my prostě ještě zvládat neumíme.

Možná, že náš výkon ovlivnila, i když od pátku jsme pracovali na tom, abychom se vyvarovali podobného výkonu, jaký jsme v Příbrami předvedli. Chtěli jsme vyhrát, získat tři body a prožívat klidnou zimní přestávku. Jenže bohužel....

V tu chvíli mi zatrnulo, ale střílel přesně tam, kde jsem stál, a mně balón neproklouzl. Větší štěstí jsem měl hned v úvodu zápasu, kdy po perfektně kopnuté standardce vyletěl míč z chumlu hráčů a trefil břevno. Jít trochu níž, byl bych asi bez šance. A Střihavkův pokus ve druhé půli byl také hodně nepříjemný... Nevím, zda chtěl střílet na bránu, nebo se jenom ukopl, ale nadělal mně starosti.