Článek
Co pro vás znamená návrat do Plzně?
Pro mě je to srdeční záležitost. Jsem Plzeňák, vracím se domů. Je to obrovská výzva porvat se s Plzní o historický úspěch, ke kterému má našlápnuto. Hrozně se na to těším. Je to daleko větší motivace než hrát ve Stavangeru o desáté místo.
Prožíval jste jednání o svém uvolnění hodně?
Šel jsem normálně na trénink. Oni začali jednat v devět ráno. Byl jsem trošku nervózní, jak to dopadne, ale po dvou a půl hodinách došlo k dohodě. Klub svolal tiskovku, kde jsme to oznámili, podal jsem si ruku se sportovním ředitelem a mluvil s novináři.
Co říkali vaši spoluhráči?
Moc šťastní nebyli. V úterý je všechny pozvu na večeři do jedné restaurace, kde pracují krajani. Je tu český vrchní i kuchařka, ale vaří norská jídla.
Jak dlouho ještě na severu zůstanete?
V Plzni se budu na prvním tréninku hlásit v pátek. Musím si něco zařídit a jsem rád, že mi vyšli vstříc. Mám tady byt, potřebuju sbalit nějaké věci.
Všechno budete stěhovat do Plzně?
Ne, beru si jen to nejdůležitější. Všechno ostatní včetně nábytku prodám s bytem. Věci, které si nechám, dám do auta a zůstanou zatím tady. Do Česka poletím a pro auto asi pošlu kamaráda.
Už jste zaznamenal nějaké reakce ze strany plzeňských hráčů?
Sotva se přestup dotáhl, volali mi David Limberský s Martinem Ticháčkem. Hned mi oznamovali, že mě čeká hrozně vysoké zápisné… Pomalu ani nepozdravili a hlásili mi, že se plácnu přes kapsu (smích). No, a Petr Trapp už mi říkal někdy ve čtvrtek, že jestli můj přestup klapne, budeme spolu bydlet při soustředěních na pokoji.
Kolik hráčů vlastně znáte?
Limberského, Rezka, Ticháčka, Trappa, Jiráčka, s Rajtoralem jsem byl v mládežnických reprezentacích. A možná jsem ještě na někoho zapomněl. Každopádně se na kluky moc těším. Věřím, že tam zažiju kromě fotbalových radostí i spoustu srandy v kabině.
Jste rád, že se vracíte do svého? Nemusíte se stěhovat…
To je fakt, koupil jsem v Plzni byt, těším se na to. Navíc budu ve městě, kde všechno znám, častěji uvidím rodinu a kamarády.
A co vám nejvíc bude chybět z Norska?
Docela jsem si tady zvykl, je to můj druhý domov. Našel jsem bezva kamarády, chodil tu do školy na angličtinu i norštinu. Ta země mi přirostla k srdci.
Kolik toho umíte norsky?
Rozumím úplně všemu a slušně se domluvím. Problém je v tom, že tady si člověk vystačí s angličtinou, kluci na mě mluvili skoro pořád anglicky. Ale dokázal jsem s nimi komunikovat i v norštině.
