Hlavní obsah

Fotbal potichu. Neslyšící fanynka Sparty se potkala s Rosickým a vzpomínala na Řepku

Atmosféru fotbalového stadionu, toho kouzelného místa, vnímá úplně stejně silně jako ostatní. Jen jinými smysly. Bez zvuku. Neslyšící fanynka Karolína Hrdinová je dlouholetou permanentkářkou Sparty, před derniérou v Konferenční lize s Alkmaarem (0:4) se pak, samozřejmě za pomoci tlumočnice do a ze znakové řeči, podělila o dojmy a zážitky neslyšícího fotbalového nadšence s pár novináři. A třeba vzpomínala na to, jak jí odezírání z pohybu úst dělal snadné bouřlivák Tomáš Řepka…

Foto: AC Sparta Praha

Tomáš Rosický s neslyšící fanynkou fotbalové Sparty

Článek

Zrovna u dotazu, co přesně se z úst někdejšího kapitána Sparty dalo pravidelně odezírat, přitom tlumočnice zrovna nebyla úplně potřeba. Pohyby úst i během znakové řeči samotné neslyšící fanynky byly více než výmluvné. Slovy úzkoprsého sudího Dittricha ze seriálu Okresní přebor šlo samozřejmě o „vaginální opisy“, označení pro dobytek a podobně.

„Řepka byl asi jediný, kdo se mi podařil odezírat. Díky své divoké povaze byl hodně explicitní, poměrně čitelný. Ale hra je jinak tak rychlá, že se toho moc odkoukat nedá. Možná jen třeba u penalt, v přerušené hře, když lze hráče pozorovat delší dobu,“ vzkázala Hrdinová, samozřejmě už prostřednictvím tlumočnice.

Celkově šlo o moc milou seanci, během níž neslyšící fanynka s chutí představila svůj příběh. A ukázala, že fotbal je opravdu pro všechny.

Sice vyrůstala ve slávistické rodině, ale odmala ji to táhlo ke Spartě. V rámci mezinárodní kampaně Total Access Week of Action jí klub coby dlouholeté permanentkářce zprostředkoval třeba i setkání s jejím idolem, sportovním ředitelem klubu Tomášem Rosickým. Sparta se po dobu celé akce zaměřila právě na neslyšící fanoušky, a to z řad dětí i dospělých.

„Byl to pro mě šok, podepsal mi dres, který už mi visí zarámovaný v pokoji. Budu si to pamatovat celý život. Ani mě nenapadlo se na cokoliv zeptat,“ líčila Hrdinová. S tím, že zážitek vnímala „celým tělem“.

Podobně popisuje i atmosféru na fotbalovém stadionu, který i bez zvuku vtáhne neslyšícího fanouška do děje. „Líbí se mi pyrotechnika, je to pro mě vizuálně silný zážitek. Když někdo hodně křičí vedle mě, samozřejmě neslyším, ale vnímám to. Je to cítit. A góly prožívám stejně jako ostatní fanoušci. Doma mám dvě děti, sem se chodím vyřvat,“ signalizovala směrem k novinářům.

A mimochodem, tušili jste, jak neslyšící tleskají? Třeba po povedené akci nemají tendenci pleskat o sebe rukama, logicky. „Silnější jsou pro nás vizuální vjemy,“ vyprávěla fanynka a předvedla třepotání rukama vedle hlavy.

Co by se podle ní dalo pro neslyšící na stadionech zlepšit? „Obecně jsem se službami pro neslyšící spokojená, jen by se hodilo zpřístupnit mluvené slovo. Občas člověk nevykouká, že rozhodčí zapískal faul. Bylo by fajn, kdyby se to někde zobrazovalo,“ zasnila se.