Článek
Benidorm (od našeho zpravodaje) - „Jsem moc rád, že Patrik je dubnovej. Už nejsem nejstarší,“ culil se 33letý útočník Matěj Vydra, narozený prvního května, v lobby hotelového komplexu Melia Villaitana. „Jenže pro mě to není nic nového, poslední čtyři roky jsem byl v Genku v úplně stejné pozici,“ reagoval s úsměvem o devět dnů starší Hrošovský. V rozhovoru, který vznikl na soustředění ve Španělsku, mluví nejen o návratu do Viktorie, ale také o snu o ještě jedné trofeji.
Jednání o návratu z Genku se táhlo. Neříkal jste si, že to nakonec vyjde až v létě?
Návrat probíhal trošku hekticky, odjel jsem s Genkem ještě na soustředění do Marbelly. Klub moc nechtěl, abych odcházel.
Šéf Viktorie Adolf Šádek uvedl, že jste musel transferu trošku pomoct. Jak?
Ve hře byly dvě varianty - buď se vrátím teď nebo až v létě. Tím, že je ve Viktorce relativně nový trenér, který si tvoří tým, mi přišlo, že by bylo nejlepší být v Plzni už teď. V Genku ale vůbec nepočítali s tím, že by se to mohlo stát už v lednu. Byli zaskočení. Řekl jsem jim svůj pohled na věc. Moc se jim do toho nechtělo, protože už takhle mají hodně mladý tým. Byl jsem jeden z mála zkušenějších.
Byl pro vás důležitý signál, že o vás vedení Plzně hodně stálo, abyste doplnil chybějící článek po odchodu Lukáše Kalvacha?
Ano, s Lukášem si vlastně měníme role. On přicházel, když jsem šel do Belgie. Pak byl pro Viktorku hodně důležitým hráčem. Bylo pro mě důležité, že pan Šádek měl obrovský zájem. Rozhodl jsem se, že bude správné ten krok udělat. Vždycky jsem pana Šádka vnímal jako člověka, který dýchá za klub, udělá pro něj všechno. Když mě oslovil s vizí Viktorky, dodal mi impuls pro návrat.
Z Plzně jste odcházel jako relativně mladý, vracíte se jako mazák. Přijímáte roli lídra?
Přijímám ji s respektem, ale cítím se na ni. Podobnou roli jsem plnil posledních pár let i v Genku. Ve Viktorce jsem zažil předtím opačnou pozici - byl jsem mladý, kolem mě spousta zkušených borců. Někteří z těch, kteří mně tenkrát pomohli, jsou teď ve vedení klubu nebo v trenérském štábu. Teď se jim budu snažit pomoct z té druhé strany já.
Registroval jste nyní narážky od kluků, kteří si vás pamatují jako mladíka?
Třeba Bakyho (Marek Bakoš) s Kozou (Matúš Kozáčik) jsou v realizáku. Bavil jsem se trošku i s Limbou (David Limberský. S ním jsem měl taky dobrý vztah a zůstali jsme v kontaktu. Má viktoriánské srdce. Je asi rád, že se vracím.
Vnímal jste i zájem fanoušků, kteří si přáli váš návrat?
Jasně, že ano. Pamatuji si, že tehdejší loučení bylo hodně emotivní. Pro mě i pro manželku. Teď to bylo v Genku podobné, vybudoval jsem si tam nějakou pozici. Teď se jenom otočily role. Plzeň je v podstatě můj domov.
Při návratu jste otevřeli s vedením láhev, kterou jste při odchodu nechal lidem z klubu. Uvědomil jste si, jak rychle ten čas utekl?
Dával jsem ji tenkrát kapitánovi Romanu Hubníkovi. Říkal jsem mu, ať ji s lidmi z klubu otevřou, když vyhrají titul. S Michalem Bílkem ho získali, ale flaška zůstala. Bylo to teď moc hezký přivítání.
S jakou ambicí se vracíte?
Ideální scénář je, abych klubu pomohl zvednout nějakou trofej. Takový je můj vnitřní cíl. Přece jen už jsem ve věku, kdy se kariéra krátí. Ale hlad a chuť po úspěchu zůstává velká. Také proto jsem se i rozhodl pro Plzeň, přestože jsem mohl třeba jít zkusit něco exotického. Nepatřím ale mezi ty, co si jdou jen tak někam zahrát a třeba i za lepší peníze. Potřebuju mít nějakou vizi.
Jaký dojem na vás plzeňský tým dělá?
Je hodně mladý, vypadá hladový, což je vždycky pozitivní. A co se týče trenérského štábu, vidím ve hře hodně moderních prvků a vizi, co chceme hrát.
Co říkáte tomu, že na vás mluví trenér Martin Hyský hodně anglicky?
Pro mě to zase až taková změna není. Dnešní fotbal se posouvá i tímhle směrem. Máme dost zahraničních hráčů, je pro ně tohle dobré, budou se cítit víc jako součást týmu. Je velká výhoda, když je trenér jazykově vybavený. Mně se to zatím občas plete. Na hřišti jednou křičím anglicky, jindy zase česky nebo slovensky.
Z Belgie šly na vaše působení pozitivní ohlasy, lidi o vás mluvili hezky. Bylo loučení s Genkem emotivní?
Měl jsem dobré vztahy s lidmi v klubu, i fanoušci mě měli rádi. Za těch sedm let se na vás nabalí spousta lidí. Narodily se nám v Belgii obě děti, malý začal hrát fotbal, takže měl spoustu kamarádů. Jsem rád, že jsme tam zanechali pozitivní stopu. Belgie vždycky bude v našich srdcích.
Na co budete nejvíc vzpomínat?
Když jsme vyhráli Belgický pohár, jednoznačně. Mám ale i jednu hodně negativní vzpomínku, kdy jsme třicet sekund před koncem prohráli titul. Hrálo se poslední kolo, my doma proti Antverpám a Union s Bruggami. Tři týmy mohly získat titul. Union, kdyby vyhrál, měl titulů. Jenže o gól prohrál, takže se rozhodovalo mezi námi a Antverpami. Soupeři stačila remíza. Vedli jsme 2:1, na konci už všichni diváci seběhli dolů, stáli kolem hřiště. Jenže Antverpy ve čtvrté minutě nastavení vyrovnaly… Ale bral jsem s Genkem třikrát druhé místo, jednou jsem si zahrál Ligu mistrů, zažil jsem spoustu hezkých zápasů v Evropské lize.
V Plzni málo třicátníků, ale vy jste na to asi byl zvyklý z Belgie, že?
Tři nebo čtyři sezony jsem byl v Genku nejstarší. Přicházeli mladí kluci. Klub je postavený na tom, že chce hrát evropské poháry, aby mohl prodávat mladé hráče. Jeden velký talent, stejný ročník jako Pany (Jiří Panoš) a už má na kontě 60 zápasů v lize a hraje za řeckou reprezentaci. Za Genk debutoval v patnácti. Takže pro mě až taková změna není, že v Plzni je stejný ročník pouze Matěj Vydra.
Bude na vás upřená značná pozornost. Jste na tlak připravený?
Vnímám především, co se děje na hřišti. Ale je jasné, že bude i spousta věcí kolem. Těším se na to, i tohle je součást dnešního fotbalu, motivuje mě to. Učil jsem se ve Viktorce od velkých hráčů. Věřím, že jsem na roli lídra připravený.
