Článek
Petržela se loučí jako čtyřnásobný mistr ligy s Plzní, vítěz poháru jak s Viktorií, tak se Slováckem. Za třiadvacet let na profesionální úrovni se stal jedním ze symbolů české ligy. Naposledy působil ve Slovácku. Měl ještě nějaké nabídky, ale rozhodl se je nevyužít.
„Proměna mezilidských vztahů ve společnosti se promítla i do fotbalového života a fotbal už mi nepřinášel stejné potěšení, jako v době plzeňské éry i závěru kariéry ve Slovácku,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Petržela začínal s velkým fotbalem v Drnovicích, následně se přesunul do Slovácka, Jablonce, Sparty či Plzně. Svou jedinou odbočku do zahraničí udělal v létě 2012, kdy si ho vyhlédl německý Augsburg. Následoval návrat na zápas Čech, pak delší doba znovu ve Slovácku, kterému pomohl k historickému zisku poháru a postupu do Evropy.
Nedávno si zkusil i angažmá ve druholigovém Žižkově, aby na uplynulou sezonu ještě zavítal do Uherského Hradiště. Za 537 zápasů nastřílel rovných 60 branek.
„Samozřejmě nejvýraznější stopu ve mně zanechala zlatá éra Viktorky Plzeň. V ní jsem poznal, že když klub s hráči táhnou za jeden provaz, mohou uspět i proti mnohem bohatším klubům. Podobný příběh jsem zažil i ve Slovácku, kde jsme se z průměrného klubu dostali do evropských pohárů. Jsem rád, že jsem se v závěru kariéry vrátil právě na Slovácko a vrátil mu, že mně před mnoha léty dalo příležitost. Poděkovat chci ale i Jablonci a vlastně i Spartě, že jsem na své fotbalové cestě mohl poznat, jak fungují větší kluby,“ vyjmenoval ligový rekordman.
Samozřejmě se zaskvěl i na mezinárodní scéně, v Lize mistrů počítá hned pětatřicet startů proti Realu Madrid, Barceloně, Bayernu Mnichov a všem možným dalším gigantům.
„Díky této konfrontaci s absolutně nejlepšími fotbalisty jsem nasbíral nejcennější zkušenosti. Uvědomil jsem si, že přestože patříme doma k tomu nejlepšímu, musím na sobě stále pracovat, protože evropský fotbal byl už tehdy úplně jinde než ten tuzemský,“ uvědomuje si Milan Petržela, který například na ikonickém stadionu Camp Nou naháněl Lionela Messiho.
Petrželovy výkony logicky zaujaly i reprezentační trenéry. Dres národního týmu oblékl celkem devatenáctkrát včetně duelu s Ruskem na Euru 2012, kde Češi došli až do čtvrtfinále.
„Měl jsem možnost ochutnat i vrcholnou evropskou akci. Reprezentovat pro mě byla vždycky velká čest a jsem rád, že jsem mohl být součástí úspěšné reprezentační éry,“ připomíná.
„Fotbal je celý můj život a určitě jej budu chtít hrát ještě pár let pro zábavu svou i fanoušků. Vždy jsem si vážil jejich podpory. Nejen v Plzni nebo na Slovácku. Proto jim chci poděkovat za jejich přízeň, stejně jako všem trenérům i šéfům klubů, kteří to se mnou mnohdy neměli lehké. Největší poděkování patří mé rodině, které chci začít vracet víkendy, týdny i měsíce, kdy jsem se snažil rozdávat fotbalem radost druhým. To chci teď dál dělat směrem k dětem a mládeži,“ pokračuje rychlonohý záložník.
Už založil Fotbalovou akademii Milana Petržely. „Chtěl bych také přispět k získávání většího respektu pro bývalé hráče. Proto jsem přijal roli ambasadora Klubu Legend Ligové fotbalové asociace a těším se, že i v tomto směru budeme dohánět Evropu. Jsem ale otevřený všem výzvám, které přede mě postaví život po skončení profesionální kariéry a těším se na ně,“ konstatuje.
