Gól desetiletí, pak operace, cukrovka a konec. Hlavou se mi honily různé věci, přiznává bývalý klokan

„Nejdřív konec s velkým fotbalem, rok na to cukrovka. Dvě rány najednou. Ležel jsem na jipce, hlavou se mi honily různé myšlenky. Ale musel jsem se s tím smířit a jít dál. Dá se žít se vším,“ říká Kamenický, který po konci profesionální kariéry musel přehodit výhybku.

Nejprve si našel místo v mladoboleslavské Škodovce, v údržbě. Pak dva a půl roku dělal školníka na svojí bývalé základní škole. K tomu se naplno vrhnul na futsal, který hrál už v době, kdy působil v Bohemians. Když byl v roce 1999 u triumfu Bakova v domácím poháru, strachoval se, aby ho v televizních záběrech neviděl tehdejší kouč klokanů Vlastimil Petržela.

„Jenže jsem byl prakticky ve všech šotech. Vlasta mi to pak dával docela sežrat,“ culí se Kamenický, který se stal posléze dlouholetou oporou futsalové reprezentace. „Holt jsem si život zařídil jinak. Dostal jsem se do nároďáku, podíval jsem se po světě. Ligový titul s Bakovem taky mám. Nemám čeho litovat,“ podotýká Kamenický.

V novém díle Kopaček na hřebíku také vzpomíná na futsalové MS na Tchaj-wanu, kde český tým drželi policisté se samopaly na letišti téměř tři hodiny, nebo mluví o práci pro bezpečnostní agenturu.