Legenda? Zatím si tak nepřipadám, smál se Bořil. Jednou chce ale sochu

„Tenhle titul je pro mě nejsilnější a nejemotivnější ze všech. Vážím si toho, že tady stále můžu být a že ještě hraju fotbal,“ řekl dojatý Bořil po zisku svého pátého mistrovského titulu v sešívaném dresu.

Ještě nedávno to přitom vypadalo, že je jeho kariéra u konce. Artróza čtvrtého stupně, komplikovaná operace… Spousta odborníků mu nevěřila, že by se na hřiště ještě mohl vrátit. Jenže srdcař Bořil se nevzdal – v aktuální sezoně byl nedílnou součástí boje o titul, a navíc se vrátil i do reprezentace.

„Nejemotivnějším momentem sezony je, že vedle mě může sedět Bóřa. Všichni víme, čím si prošel. Je to vítězný typ, který vrátil titul do Edenu,“ smekl před svým kapitánem trenér Jindřich Trpišovský.

„Někdy to s ním není jednoduché, ale má obrovský vliv na tým. Vrátil se, pomáhal nám a všechny nástrahy porazil. Šel proti přírodě,“ doplnil.

S tím souhlasí i samotný Bořil. „Je to pravda. Všichni vědí, čím jsem si prošel. Dlouho jsem nehrál a spousta lidí si myslela, že končím. Ale zvládl jsem to srdcem, bojovností, a hlavně díky své rodině. Nebýt jich, s fotbalem bych skončil,“ přiznal otevřeně.

Pět titulů? To už je výsada absolutních klubových legend. A Bořil mezi ně právem patří – na stadionu v Edenu má dokonce svou podobiznu v nadživotní velikosti.

„Nepřipadám si jako legenda. Soustředím se hlavně na sebe a kabinu. Pořád jsem hráč a řeči o legendách beru s úsměvem. Každému opakuju, že chci hlavně hrát a vyhrávat,“ zdůraznil čtyřiatřicetiletý obránce.

A co až jednou pověsí kopačky na hřebík?

„Až skončím a někdo mi řekne, že jsem legenda, tak to přijmu. Doufám, že budu mít i sochu,“ rozesmál se Bořil.

Na tiskové konferenci se ihned přidal i kouč Trpišovský: „Úplně ho vidím, jak za pár let říká: Já jsem tady vyhrál osmnáct zápasů…“

„A dal jsem gól Barceloně,“ přidal s úsměvem Bořil.

A kdo ví – třeba přidá další. Slavia totiž v příští sezoně rovnou naskočí do základní skupiny Ligy mistrů.