Měl jsem štěstí v neštěstí. Nebyla už trénuje s Jabloncem a sní o světovém šampionátu

Cítím se o hodně lépe. Už jsem se i zapojil do přípravy, což je pro mě důležité. Pomalu zase začínám trénovat s týmem. Absolvuji skoro všechny věci, ale je potřeba být opatrný. Chce to čas, abych se na týmový trénink adaptoval. Jde přeci jen o něco jiného, než když trénujete sám. Je to na dobré cestě a věřím, že stihnu na jaře už první kolo.

Měl jsem na nějakých padesát procent natrhnutý postranní vaz v koleni. S fyzioterapeutem, s kondičním trenérem a lékařem jsme situaci vyhodnotili tak, že se obejdu bez operace. S kolenem je však lepší být opatrný a vzít si delší čas na regeneraci a obnovení vazu. Proto to možná trvalo déle, ale chtěli jsme to dát na sto procent do kupy.

Stalo se mi to asi v 65. minutě, kdy jsem si kryl balon a nešťastně jsem vytočil nohu, takže mi tam ruplo. Od té chvíle jsem v koleni cítil takovou nestabilitu.

Možná mírná bolest tam byla, hlavně ta nestabilita. Ale prostě jsem se chtěl zatnout a řešit to až po zápase. Byl jsem nastavený tak, že chci dohrát za každou cenu. A druhý den jsem pak nemohl chodit, takže jsem se bál, aby tam nebyl přetržený zkřížený vaz, protože rupnutí jsem tam cítil. V hlavě jsem měl nejhorší scénář, ale naštěstí se nenaplnil.

Právě že tohle jsem zaregistroval. Když jsem nemohl chodit, bál jsem se, že to bude podobný scénář. Že stejně jako on i já jsem dohrál zápas. Až po magnetické rezonanci z toho vyšel postranní vaz. A strach ze mě spadl.

Jasně, bylo to trochu štěstí v neštěstí, že nešlo o zkřížený vaz a jen o postranní. Tím pádem nebudu až tak dlouho mimo a stihnu první kolo. Ale i tak jsme museli být opatrní.

Těžko říct. Ale moje zranění vyplynulo spíš z nepřirozeného pohybu, který ani na tréninku nenasimulujete. Držel mě zezadu a kdyby mě pustil, tak padnu na zem. Jenže takhle moje noha neměla kam jít a vytočila se. Ale těžko říct, ten důvod se asi nedozvíme. Možné to sice je, ale nemyslím si to.

Je jasné, že na umělé trávě je to trochu jiné než na přírodní. Proto jsme opatrní. Ale pojedeme na deset dnů na soustředění do Turecka a tam nás čekají dobré tréninkové podmínky. Hlavně je tam přírodní tráva, takže tam nebudeme muset být až tak obezřetní a tam to otestujeme na sto procent.

Takhle dlouhou ještě ne. Je to pro mě nová zkušenost, že to na hřišti nemůžete nijak ovlivnit a jste jen jako divák. Když to týmu nejde, tak jsem zklamaný a nahněvaný.

Těžko říct, zda to bylo mnou.

I mně se špatně koukalo na to, že když jsem zraněný, tak se týmu nedaří. Respektive až tak se body nezískávaly. Věřím, že jak jsme začali první část sezony, tak stejně tu druhou dokončíme. Určitě chceme do evropských pohárů.

Dá se říct, že jsem vynechal jen jednu reprezentační pauzu, jeden dvojzápas. Takže myslím, že ta šance je stejná. Dá se říct, že od nové části jsou všichni na začátku, protože nejbližší sraz je až v březnu, takže na to mám tři měsíce, abych udělal vše proto, abych se tam dostal. A uvidíme, co to přinese. Vždy jsem říkal, že je pro mě snem dostat se do áčka. Přeci jen je to něco jiného než mládežnické reprezentace. A o to je těžší se tam dostat. Už když jsem byl zdravý, dělal jsem vše pro to, abych se tam dostal. Do širší nominace jsem se dostal a věřím tomu, že jednou tam budu. Bylo by to vyvrcholení. Určitě záleží na mých výkonech, na rozhodnutí trenéra, které budu akceptovat, ať už pro mě bude pozitivní, nebo negativní.

Každý se snaží, aby podával co nejlepší výkony. V prvé řadě aby pomohl mužstvu a když se bude dařit týmu, bude se tím pádem dařit i individualitám. Věřím, že to přijde.

Důležité je, že hrajeme doma. Kdybychom přes Kosovo postoupili, tak i druhý zápas (s Rumunskem, nebo Tureckem) bude doma, což je velmi důležité. Slovensko má kvalitní hráče i dobrý herní styl. Myslím, že ty šance jsou velké.